Poznávání perly Saska - adventní zájezd do Drážďan
Volba v letošním roce padla z finančních důvodů i z hlediska dostupnosti na Drážďany, druhé největší město spolkové republiky Sasko. Naším cílem bylo, aby se především studenti německého jazyka dostali do prostředí, kde je tato řeč využívána při běžné komunikaci, aby slyšeli němčinu od rodilých mluvčích a sami otestovali své komunikační dovednosti. Zájezd byl zaměřen také na poznávání reálií Německa. Žáci se od české průvodkyně dozvěděli něco málo z historie Drážďan a mohli obdivovat místní nejvýznamnější památky. V neposlední řadě si užili také trochu zábavy v adventní době při procházce po místních vánočních trzích, kde si mohli dosyta užít pohodovou atmosféru.
V pátek 9. prosince před osmou ráno sedělo všech 46 přihlášených žáků a 3 učitelé v autobusu cestovní kanceláře Pragotour a nic nebránilo vydat se směrem k hranicím s naším západním sousedem. Do Drážďan jsme dojeli kolem 11. hodiny a společně s průvodkyní Markétou Jirmanovou Polákovou jsme se vydali na hodinu a půl trvající procházku městem. Teplota se sice pohybovala mírně pod nulou, ale to nám náladu zkazit nemohlo. Žáci se teple oblékli a po celou dobu nám nad hlavami svítilo mdlé zimní slunce. Poznávat bylo rozhodně co! Vždyť Drážďany ještě donedávna stály na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Jako první jsme se vydali ke světoznámé galerii Zwinger, která v tuto dobu zažívá rozsáhlou rekonstrukci nádvoří, na němž mají do budoucna vzniknout rozsáhlé vodní plochy. I díky tomu je přístup do galerie nemožný, a tak jsme si Zwinger obhlédli alespoň z teras vedoucích kolem jednotlivých pavilonů. Dále jsme se vydali směrem do centra města. Prošli jsme kolem Semperoper, budovy opery, kterou navrhl architekt Gottfried Semper. Prošli jsme se ulicí, kde za panovníka Friedricha Augusta I. (též zvaného August II. Silný) sídlili švýcarští čokolatiéři. Dodnes na jejich mistrovství poukazuje zde sídlící muzeum čokolády a kavárny, kde si za patřičný peněžitý obnos můžete vychutnat tu nejjemnější pravou švýcarskou čokoládu, nugát a další laskominy. Žáci se dozvěděli i některé zajímavosti ze života Augusta II. Silného. Naše další kroky nás zavedly až ke břehu řeky Labe. Zde jsme mohli z terasy obdivovat krásné kotvící výletní lodě a také katedrálu Nejsvětější Trojice, i ta je nesmazatelně spojena s výše zmíněným Augustem II. Silným. Obdivovat jsme také mohli kachličky jedné z prvních porcelánek v Evropě, která sídlila v německém městě Míšeň. Kachličky jsme si prohlédli na fasádě domu v Augustusstraße. Jde o největší kachličkové dílo v Evropě a znázorňuje průvod šlechticů, tzv. Procesí princů. Původně zde plánovaná nástěnná malba, freska, nebyla realizovatelná, byla by totiž kvůli nepříznivému německému počasí, kterému kraluje déšť, vítr a v zimě sníh, brzy poškozena. Proto volba padla na míšeňské kachličky. Na namalovaný obraz na papíře byly rozloženy kachličky a několik malířů přenášelo obraz na kachličky. Výsledek však opravdu stojí za to. Toto nástěnné dílo je složeno z 25 tisíců kachliček, má 9 metrů na výšku a úctyhodných 102 metrů na šířku.
Poslední památkou, kterou jsme navštívili, byl kostel Frauenkirche (kostel Panny Marie v překladu). Ten byl za II. světové války silně poničen. Drážďany zažily během války silné bombardování. Kostel byl přímého zásahu sice ušetřen, ale stavební materiál (pískovec) se vlivem horka při rozsáhlých požárech po bombardování roztavil. Kostel dnes stojí opět krásně zrekonstruovaný a odkazem na jeho původní podobu jsou tmavé pískovcové kameny, které jsou různě rozmístěné ve zdivu na svých původních místech, a dávají tak zdem kostela „dalmatinovsky“ flekatý vzhled.
Nakonec jsme dorazili na náměstí, kde se konají světoznámé adventní trhy známé jako Striezelmarkt. Po cestě do historie nastala žákům chvíle vytouženého odpočinku, kdy se mohli po skupinkách pustit do procházení jednotlivých uliček se stánky, prohlížet si nabízené zboží a občerstvit se třeba i nějakou místní specialitou, jako je třeba slavná drážďanská štóla. Každý rok se snaží místní pekaři překonat svůj rekord v délce upečené štóly, kterou zde vždy 2. adventní neděli společně s procesím donesou na Striezelmarkt. Štóla je poté vysvěcena, naporcována a nabízena k prodeji.
Ve čtyři hodiny odpoledne jsme se všichni uchození, ale spokojení (alespoň pokud šlo soudit dle rozzářených tváří našich žáků) sešli a vydali se zpět k autobusu. Zde si žáci štěbetavě sdělovali své dojmy. Mnozí byli nadšeni, že si troufli alespoň něco málo říci německy. A kdo ne, alespoň německy pozdravil. Získané poznatky z procházky po Drážďanech žáci zúročili v kvízu, který v autobusu vyplňovali na svých mobilních telefonech jako jednotlivci nebo skupinky. Rozhodovala nejen správnost odpovědi, ale i rychlost, v jaké byla odpověď označena. Vítězové měli získat jako odměnu něco dobrého od naší průvodkyně. V kvízu nakonec zvítězila děvčata z 8.B – Denisa Kubínová a Valentýna Morávková. Před osmou hodinou večer si žáky převzali rodiče a my učitelé němčiny jsme slíbili, že pokud bude příznivá situace a zájem, určitě se do podobného dobrodružství pustíme i v příštím školním roce. Vždyť v Německu i v Rakousku je podobných míst k poznávání dost a adventní trhy zde mají mnohdy mnohaletou tradici.
Blanka Olišarová
Přidáno 11. 12. 2022, autor: Roman Starý