Jazykové kurzy

Jaké to bylo na jazykových kurzech na Maltě, v Irsku, Německu a Lotyšsku.

Absolvovali jste zahraniční kurzy v cizím jazyce. Kde a jakého kurzu jste se zúčastnili a proč jste si vybrali právě tento kurz a lokalitu?

Helena J.: Vybrala jsem si kurz Všeobecná angličtina 30+ ve městě Saint Julian na ostrově Malta. Hlavním důvodem bylo zdokonalení úrovně mé angličtiny, prověření schopnosti plynulé komunikace s okolím bez možnosti používat mateřský jazyk a poznání nových metod výuky cizího jazyka z pozice studenta.

Ivana S.: Vybrala jsem si původně kurz zaměřený na IT ve výuce v anglickém Brightonu. Nakonec jsem zvolila velmi zajímavý kurz zaměřený na využití technologií ve výuce v irském Dublinu v jazykové škole Twin English Centre Ireland. Využití moderních technologií považuji v současném vzdělávání za samozřejmost a tento kurz zcela splnil má očekávání a velmi mě obohatil o metody, které lze využít při výuce mnoha předmětů. Seznámila jsem se s několika velmi zajímavými digitálními nástroji, které oživí výuku, zapojí do výuky všechny děti ve třídě, žáci budou aktivní a motivovaní a díky tomu je bude výuka i bavit. Učit se naplno a s radostí je jeden z cílů naší školy.

Jana P.: Absolvovala jsem kurz v anglickém jazyce: Methodology and Language Development for Primary Teachers v jazykové škole Centre of English Studies (CES)v Dublinu, Irsko. Kurz jsem si zvolila z důvodu, že jsem chtěla poznat současné přístupy v oblasti výuky anglického jazyka. Kurz byl zaměřen na nejnovější osvědčené postupy v obecné pedagogice s využitím praktických nástrojů pro vzdělávání. Získala jsem “osvěžení” v oblastech plánování lekce anglického jazyka a řízení třídy. Načerpala jsem další možnosti, jak u žáků rozvíjet procesy psaní, čtenářskou gramotnost, poslech a také mluvení. Všechny nápady jsem si během kurzu vyzkoušela nejprve jako žák, poté vždy následoval rozbor lekce z pohledu učitele.

Pavlína K.: Zúčastnila jsem se kurzu The Playground Classroom - Language Teaching Methodology for Primary Classroom - metodický kurz zaměřený na výuku žáků 1. stupně pořádaný Executive training Institutem v St. Julians na Maltě v termínu od 25. 7. 2022 do 9. 8. 2022. Kurz jsem absolvovala poprvé. Zvolila jsem si ho proto, že jsem chtěla poznat současné trendy v oblasti výuky anglického jazyka na prvním stupni základní školy.

Petra J.: Absolvovala jsem 40 hodinový kurz: 21st Century Skills / Practical Methodology and English Language Development for Teachers v anglickém jazyce. Kurz probíhal v jazykové škole ACET Active Centre of English Training v Corku, Irsko. Tento kurz jsem si vybrala, abych si zlepšila své jazykové i učitelské kompetence. V Irsku jsem ještě nikdy nebyla a chtěla jsem být vystavená prostředí, kde je sice úředním jazykem angličtina, ale někteří obyvatelé raději mluví irštinou se specifickým místním dialektem. Na to jsem se velmi těšila a samozřejmě také na krajinu a kulturu jako takovou. Velká část kurzu probíhala formou workshopu. V kurzu nás bylo 7 a všichni jsme se zapojili do výuky prostřednictvím aktivit, které obohacovaly naši angličtinu a zároveň jsme se učili o nových metodách výuky a strategiích, jak zapojit studenty do komunikačních aktivit. Porovnávali jsme vzdělávací systémy v různých zemích s velkým důrazem na irské vzdělávání. Jeden den jsme dostali příležitost podívat se do jiných hodin, což byla skvělá zkušenost. Následně jsme si dávali zpětnou vazbu.

Petra L.: Zúčastnila jsem se všeobecného kurzu Ruského jazyka v Lotyšsku. Kurz jsem si vybrala proto, že jsem se ráda zdokonalila v tomto jazyce a také proto, abych mohla efektivněji a kompetentněji doučovat žáky z Ukrajiny.

Robert K.: Zúčastnil jsem se kombinovaného jazykového kurzu pro učitele německého jazyka pro ZŠ a SŠ. Tento kurz se konal v Německu, v Regensburgu (Bavorsko). Vybral jsem si tento kurz z důvodu zlepšení svých jazykových kompetencí a zároveň jsem chtěl získat nové zkušenosti a metody ve výuce cizího jazyka. Zároveň jsme chtěl blíže poznat historické město Regensburg.

Pro Vás, Roberte a Ivano, se nejednalo o první mobilitu, které jste se zúčastnili. Dokázali byste popsat, v čem byl letošní jazykový kurz jiný proti tomu předchozímu, který jste zažili? Na co byly Vaše kurzy zaměřeny?

Ivana S.: Ráda se inspiruji na stážích ve školách jak u nás, tak v zahraničí. Zúčastnila jsem se již čtvrté mobility, byla jsem dvakrát ve Velké Británii, jednou na stínování ve městě Bournemouth, během kterého jsem navštívila několik anglických základních škol a měla jsem možnost sledovat výuku přímo na těchto školách. O několik let poté jsem se zúčastnila kurzu metody CLIL v anglickém Brightonu. Obohatit výuku zeměpisu anglickými slovíčky je přidaná hodnota této zajímavé metody, tedy jak anglicky učit odborné předměty, což bylo cílem této mé mobility a díky tomu jsem připravila a zrealizovala několik hodin na naší škole. Dále jsem se zúčastnila stínování ve slovinské škole Dobje pri Planini. Škola v Dobje je moderní mateřská a základní škola, která podporuje inovativní metody a která mi přinesla spoustu inspirace. Navštívila jsem několik hodin různých vyučovacích předmětů vedených tak, že aktivní byli žáci a učitelé byli průvodci na cestě za poznáním. Během letošního kurzu zaměřeného na moderní technologie při výuce jsem se seznámila s digitálními nástroji, kterými lze obohatit výuku a aktivizovat tak žáky k jejich rozvoji. Velmi zajímavé bylo vytvořit podcast a seznámit se s celým procesem jeho tvorby. Dozvěděla jsem se, jaké nástroje využít, aby to děti co nejvíce bavilo. A to je jenom jeden příklad z celé řady, kterými můžeme obohatit hodiny různých vyučovacích předmětů.

Robert K.: Tento jazykový kurz byl jiný z mnoha důvodů, např. kvůli covidovým nařízením. Jazyková škola se nacházela v historickém centru města a měl jsem tedy možnost být součástí každodenního života obyvatel Regensburgu. Kurzy byly zaměřeny na praktické procvičování jazykových kompetencí (mluvení, psaní, poslech, čtení). Součástí těchto kurzů byla též aplikace gramatických struktur v rámci konverzačních témat.

Získali jste od svých zahraničních kolegů nějakou zajímavou informaci o školském systému nebo způsobu výuky, které pro Vás byly třeba inspirací?

Helena J.: Nebyla jsem na výukovém kurzu zaměřeném na výukové metody určené pro výuku dětí na základní škole. Během jazykového kurzu jsem studovala jazyk, ale současně jsem plně vnímala formu a způsob výuky a možnost využití některých aktivit při výuce žáků naší základní školy. Stala jsem se vlastně svým vlastním zkušebním vzorkem vnímajícím pocity z veškerých aktivit, které nám vyučující nabídli a které jsme absolvovali. To se nepodaří každému - byla to jedinečná příležitost a zkušenost v jednom.

Ivana S.: V irských základních školách je při výuce prosazován přístup, při kterém se dbá na potřeby a zájmy žáka a podporují se jeho silné stránky. Tak jsem to měla načtené před mojí návštěvou v Irsku. Po diskuzi s naším skvělým učitelem v jazykové škole jsem zjistila, že v Irsku je školství někde tam, kde se nachází české. Čeká na transformaci a nové přístupy, ale je to hodně komplikované a jako všude velmi záleží na učitelích samotných, jak k tomu přistupují. Díky tomu, že v mém kurzu byli převážně učitelé z Polska a Maďarska, jsem také pochopila, jak jsou tyto školské systémy svázány povinnostmi, které jim dané země dávají. Na kurzu se mnou byli velmi kreativní a šikovní kolegové z těchto zemí s výbornou znalostí angličtiny, ale zároveň sdíleli, jak rádi by tyto inovace zapojili do svých hodin a jak je to někdy těžké, protože musí striktně dodržovat osnovy, které jim to předepisují. A tak jsem byla vděčná za reformy a nové přístupy, které můžeme uplatňovat v českém školství.

Jana P.: Školské systémy jsou v různých zemích vždy něčím odlišné. Co ovšem v současné době řeší většina zemí, je větší množství žáků se specifickými poruchami a větší individualizace výuky. Vzájemně jsme sdíleli, jak s dětmi v hodinách pracujeme a zapojujeme do výuky.

Pavlína K.: Po celou dobu kurzu jsem se účastnila aktivně. Všechny aktivity jsem si vyzkoušela v roli žáka. Získala jsem mnoho inspirace a materiálů využitelných při výuce anglického jazyka na prvním stupni základní školy. Velkou inspirací pro mě byla vyučující, která vše pečlivě vysvětlila, ukázala a nechala nás si vše vyzkoušet. Vždy byla trpělivá a velice pečlivá. Kurz byl zaměřen na nejnovější osvědčené postupy při výuce anglického jazyka na prvním stupni základní školy. Získala jsem zásobník her, didaktických postupů, metod a nápadů, jak u žáků rozvíjet čtenářskou gramotnost, poslech a mluvení.

Petra J.: V Irsku jsou běžné oddělené školy pro dívky a chlapce. Na základě studií se ukázalo, že chlapci mají lepší výsledky, pokud jsou ve smíšených třídách. Naopak dívky mají lepší výsledky, pokud jsou ve třídě jen se samými dívkami. V Taiwanu je běžné, že učitel udeří žáka přes záda. Rodiče k tomu musí dát písemný souhlas.

Petra L.: Velkou inspirací pro mě byl zejména přístup vyučující, která nás nutila i mezi sebou hovořit rusky, a to i o přestávkách.

Robert K.: Tohoto jazykového kurzu se zúčastnili kolegové z různých zemí světa, např. z USA, JAR, Francie, Velké Británie, Ruska, Maďarska, Sýrie apd. Velkou inspirací pro mne byla informace týkající se školského systému v Maďarsku. Výuka cizích jazyků, především německého jazyka zde má velkou podporu ze strany MŠ. Žáci v Maďarsku se snaží komunikovat a zároveň i přemýšlet v daném cizím jazyce.

V čem jsou podle Vás tyto kurzy pro učitele nejvíce přínosné?

Helena J.: Přínos vidím v absolutní změně prostředí. Člověk opustí vlastní komfortní zónu a naplno zkusí žít v jiném prostředí se vším pozitivním i negativním. Jde o jakési vtažení do jiného světa. Dalším přínosem je možnost být bez rodiny - neřešit denní starosti a naplno se věnovat studiu. Dalším přínosem je možnost kontaktů jak s kolegy učiteli, tak i později s jejich školami.

Ivana S.: Účast na kurzu jednoznačně zvýší úroveň v anglickém jazyce, hlavně v oblasti komunikace. Člověk se seznámí s využitím zajímavých a inspirujících metod výuky, které si může sám vyzkoušet a zažije je na vlastní kůži a které poté obohatí výuku žáků v naší škole. Přínosné jsou zážitky s kolegy z dalších zemí, sdílení jejich vlastních zkušeností z výuky, vzájemná spolupráce během výuky i odpolední sociální programy.

Jana P.: Vzhledem k tomu, že celý kurz vždy probíhá v anglickém jazyce, tak jeden z největších přínosů je zdokonalení se v jazyce, dále vyzkoušení si nových aktivit do hodin, sdílení s ostatními zahraničními účastníky, samozřejmě také poznání kultury a historie jiné země, v mém případě Irska.

Pavlína K.: Mnoho zkušeností jsem získala i od kolegyň z Maďarska a Polska, s kterými jsme společně sdílely zkušenosti, znalosti a dovednosti z jednotlivých škol a států. Vzájemně jsme sdílely, jak s dětmi pracujeme, jak funguje systém školství v jednotlivých zemích.

Petra J.: Myslím si, že navázání nových kontaktů s kolegy z jiných zemí a případná budoucí spolupráce je přínosem pro všechny strany. Dalším důležitým přínosem je sdílení vzájemných zkušeností a nápadů a získání nových inspirací pro efektivnější výuku.

Petra L.: Přínosem je dozajista živá komunikace nejen s vyučujícími, organizátory kurzů, ale i během každodenního života v cizím městě. Kromě procesu vzdělávání jsme měli možnost blíže poznat také život v cizí zemi, v cizím městě.

Robert K.: Tyto kurzy jsou dle mého názoru velkým přínosem pro učitele cizích jazyků, neboť umožňují poznat danou jazykovou oblast spolu s historií, kulturou, vědou, sportem atd. Zároveň člověk získá různé nápady, příklady, inspirace, metody pro práci se svými žáky v tuzemsku.

Kromě procesu vzdělávání jste měli možnost blíže poznat také život v cizí zemi, cizím městě. Jaký je Váš největší/nejzajímavější/nejvtipnější zážitek z mobility?

Ivana S.: Největší zážitek z celého mého pobytu bylo koupání v irském moři, které mělo v srpnu cca 14 stupňů. Byla jsem překvapena, kolik Irů je na pláži a užívají si tam léta stejně, jako by byli v nějaké exotické zemi u moře daleko teplejšího. Nejzajímavější pro mě byly večery nad sklenicí výborného irského piva Guiness a nejvtipnější bylo spát 14 dní pod jednou dekou s kolegyní ze školy na posteli, která byla pro dvě docela malá.. :-)))

Jana P.: V rámci kurzu jsem se v odpoledních blocích mohla seznámit s irskou literaturou, kulturou, historií a irskými tradicemi. Ve volném čase jsem navštívila mnoho významných památek v Dublinu a jeho okolí, např. Trinity College a knihovnu, National Gallery, Killruderry House, dále parky v centru, aj. Velmi mně imponoval výlet na ostrov Howth a procházka po pobřeží (Cliff Walks), kde byl nádherný výhled na moře. Dokonce jsem měla štěstí na lachtaní rodinku, která se usídlila na kamenech v blízkosti pobřeží a nechala se nerušeně pozorovat kolemjdoucími turisty.

Pavlína K.: První týden jsem využívala spíše na seznamování se s kolegyněmi z Maďarska a Polska a s chodem školy. Zároveň jsem se rozkoukávala po městské aglomeraci (Malta je „jedno velké město“.) Absolvovala jsem také 2 výlety s průvodcem. Ten nás seznámil s multikulturním zaměřením země, se stručnou historií a pokaždé nás bavil svými historkami. Druhý týden jsem se zaměřila na samostatné cestování, poznávání kulturních a přírodních krás Malty a na seznamování se s místními lidmi a s turisty. Cestování po Maltě je velice jednoduché, protože téměř do každého koutu Malty zajíždí hromadná doprava, která jezdí v hojně navštěvovaných místech velice často. Jediné, na co si musí turista dát pozor, je „mávnutí“ na spoj. Jinak řidič nezastaví. Také dodržování časů příjezdů a odjezdů hromadných spojů je pouze informativní. Ale vzhledem k hustotě dopravy se není čemu divit.

Petra J.: V rámci jednoho výletu po okolí jsem si vystála frontu v prostorách krásné zříceniny hradu Blarney, abych políbila proslulý “kámen výřečnosti”. Kámen se nachází na stěně ochozu hradu, je umístěn v úrovni nohou, ale člověk jej musí políbit v záklonu v leže na zádech nad kovovou mříží, kde vidíte, jak vysoko nad zemí jste. Takže nic pro slabé nátury. Zvládla jsem to, kámen políbila a moment zpečetila fotografií.

Petra L.: Celý pobyt bylo jedno velké dobrodružství, které stálo rozhodně za to. Spolu s kolegyní z jiné školy jsme doslova prošly město (denně cca 20 km), jely vlakem k Baltskému moři, kde jsme se koupaly, navštívily trhy, muzea, památky, zoo, pluly lodí….. Největší zábava byla ovšem se spolužákem Michaelem z USA, Kalifornie (62 let), který rusky hovořil s excelentním americkým přízvukem a každou větu začínal požitkářským “ooouuuuuukeeeeejjjjjj”. Když jsme probírali lekci “restaurace” a on si měl objednat prosecco, zněla jeho objednávka “ooouuuuuukeeeeejjjjjj, odin prooooouuuuuusekoooooouuuu”. I učitelka brečela smíchy. S Michaelem jsem dosud v kontaktu přes sociální sítě.

Robert K.: Mým největším zážitkem byla závěrečná oslava pro účastníky kurzů v jazykové škole Horizonte. Měl jsem možnost blíže poznat i jiné lektory či studenty z různých zemí světa.

Doporučili byste Váš kurz i ostatním? Proč?

Ivana S.: Kurz bych doporučila každému, kdo rád využívá zajímavé digitální nástroje při výuce. Všechny metody, které jsme využívali během kurzu, podporují kritické myšlení, které je v této době u dětí velmi důležité. Kurz byl veden zkušeným lektorem, který podporoval vzájemnou spolupráci a sdílení. Zároveň podpořil přemýšlení o tom, co baví děti při výuce 21. století, a že je třeba o tom nejen přemýšlet, ale tyto zajímavé přístupy také postupně aplikovat.

Jana P.: Určitě, a pokud někteří váhají, ať neotálí ani minutu. Všechno, co prožijí, bude pro ně přínosem. Poznají jinou zemi, nové kolegy a zároveň kamarády, zdokonalí se v jazyce a rozšíří si své materiály do výuky o další nápady, jak žáky efektivněji učit cizímu jazyku.

Pavlína K.: Kurz určitě doporučuji i ostatním. Jedná se o jedinečnou příležitost procvičit si mluvenou angličtinu v prostředí, kde se prostě česky nedomluvíte. Navíc jsou všichni kolem vás příjemní, povzbuzují vás a získáte přátele i z jiných zemí.

Petra J.: Rozhodně, je to skvělá příležitost, jak si rozšířit obzory, seznámit se s novými lidmi a načerpat další inspiraci pro svou profesi.

Petra L.: Samozřejmě doporučila. Kurz je jedinečná příležitost poznat řeč příjemným způsobem v jiném prostředí.

Robert K.: Ano, doporučil bych tento kurz i ostatním zájemcům. Lidé v Bavorsku, speciálně v Regensburgu jsou velice přátelští a Češi jsou zde vítáni.

Co si případně slibujete od své další mobility, pokud se naskytne příležitost? Na co byste se v budoucnu rádi zaměřili?

Ivana S.: Ráda se zúčastním jakékoliv mobility, ať už kurzu, který zvýší moje kompetence v učení, tak stínování, kde se budu inspirovat a díky tomu obohatím výuku mých žák.

Jana P.: Od další mobility bych si slibovala návštěvu jiné země, např. Velké Británie. Lákalo by mě se podívat přímo do škol na hodiny výuky jazyka.

Pavlína K.: Určitě bych se ráda zúčastnila dalšího kurzu zaměřeného na průpravu anglického jazyka. Cítím, že je důležité na sobě neustále pracovat, a to tyto kurzy umožňují. Pokud bych si mohla vybrat, volila bych tentokrát výuku anglického jazyka jako takovou, abych si zopakovala základy a mohla se zlepšit zase o další krok v aktivním využívání anglického jazyka. Volila bych určitě jinou zemi, abych se mohla seznámit s novou kulturou, zajímavostmi a s lidmi z jiných států.

Petra J.: Ráda bych se podívala do jiných škol a inspirovala se, jak pracují s různými metodami, např. projektová výuka, CLIL.

Petra L.: Ráda bych se opět zúčastnila kurzu zaměřeného na ruský jazyk, ať je kdekoliv, ovšem nejraději bych přímo v Rusku.

Robert K.: Pokud bych získal možnost další mobility, rád bych se více orientoval na myšlení lidí, na problémy ve školství, v hospodářství a ekonomice dané země.

Program Erasmus + opět běží - paní učitelka němčiny Alena Kohoutová Pavlásková absolvovala zahraniční pobyt v Lindau u Bodamského jezera.

Vyučující cizích jazyků na Základní škole Zruč nad Sázavou pravidelně rozvíjejí své jazykové a didaktické dovednosti při studiu v rámci projektu Erasmus+. V posledních dvou letech musely být všechny výjezdy do ciziny za účelem sebevzdělávání stopnuty kvůli covidu. O to s větší radostí všichni uvítali, když se letos mohly od jara všechny odložené studijní pobyty opět rozběhnout.

Jednou z prvních, kteří vycestovali ven za hranice, aby si rozšířili své jazykové a vzdělávací obzory, byla Alena Kohoutová Pavlásková, učitelka německého jazyka na II. stupni. Ta se v neděli 6. března vypravila vlakem do německého města Lindau u Bodamského jezera. Výjezd do ciziny, konkrétně do Německa, rozhodně není její první. „Byla jsem tu už v rámci Erasmu na VŠ a na měsíční stáži, takže mám zkušenost, že Němci pečlivě třídí odpad, nebo že hodně šetří – třeba vodou, topením – a dbají na životní prostředí,“ popisuje své dojmy týkající se života našich západních sousedů.

Tři kolapsy

Cesta, která je sama o sobě zdlouhavá, se bohužel neobešla bez komplikací. Své útrapy při cestování popisuje následovně: „Hned první vlak z Prahy do Mnichova měl zdržení kvůli kontrole cestujících z Ukrajiny. Navíc po překročení hranic se rozbilo ve vlaku topení. Sedět v bundě ve studeném vlaku není tedy až tak super. První kolaps jsem málem měla proto, že jsem nestihla naplánovaný vlak v Mnichově, a druhý zapříčinila porucha topení. S nadsázkou jsem se snažila vyhlížet obávanou třetí věc, která se obvykle stane – jak se říká: do třetice všeho dobrého i zlého. A taky, že ano. V Mnichově jsem si vyhlídla vlak, který jel do Lindau. To na zahraničí miluji - všude na vlakových nádražích jsou automaty, kde si můžete koupit jak jízdenku, tak se i informovat, odkud, kdy a kam vám který vlak jede. Člověk tak není odkázán na žádnou přepážku a nemusí stát fronty. Alespoň jsem měla chvilku koupit si německou sváču. Paráda. Nasedla jsem do vlaku a pro jistotu jsem se zeptala průvodčího, zda jedu dobře - v domnění, že se třetímu kolapsu vyhnu. Ve vlaku je konečně teplo, já se zahřeji, posvačím a už si začínám povídat s milými spolucestujícími. Po chvíli si nandám sluchátka, zavřu oči a poslouchám. Najednou vlak v jednom městečku zastaví a chvíli čekáme. Na ceduli je stále napsaná cílová stanice - Lindau. Po další hodince ve vlaku vidím Alpy a krásnou přírodu a v tom oznamují cílovou stanici, která - světe div se - Lindau není. Vystoupím a ptám se průvodčího a on mi sděluje, že jak jsme stáli, tak se vlak dělil a část vlaku jela do Lindau a část sem. Paráda, můj očekávaný třetí kolaps je tu a můj pobyt už bude snad bez komplikací. Naštěstí vlak jede za 20 minut zpátky.“ Jak je vidět, nejen s jazykem samotným a školními úkoly se učitelé na svých výjezdech musí potýkat. Pořádně „zatopit“ dovede už samotná cesta na místo, které se na příští dva týdny stává jejich útočištěm.

Nakonec se Alena Kohoutová Pavlásková sice s větším zdržením, ale přeci jen, do Lindau v pořádku dostala. A začalo její čtrnáctidenní dobrodružství, kdy mohla aktivně procvičovat nejen německý jazyk, ale poznávat nové metody ve výuce, způsoby práce se žáky, kterými je možné je více zaujmout atd. Získané zkušenosti pak může využít ve svých vlastních hodinách pro oživení výuky.

Ubytování měla naše učitelka němčiny zajištěné v místní hostitelské rodině. Tato možnost výrazně přispívá k oživení cizího jazyka ve smyslu jeho uplatnění ve všední každodenní komunikaci. „Paní Sylvia, u které jsem měla být příštích 14 dnů ubytována, mě vyzvedla na nádraží. Šlo o postarší dámu, která má ráda určitá pravidla. Byla moc milá a vše se zdálo fajn,“ popisuje Alena Kohoutová Pavlásková svůj příjezd a první setkání se členem své hostitelské rodiny. I zde na ni po příjezdu čekalo jedno nepříjemné překvapení – nejen topení ve vlaku, ale i zde, v pokoji, který byl pro ni určený, nešlo topení. Trochu klidu dodává ujištění paní Sylvie, že situaci se bude snažit dát brzy do pořádku.

Škola začíná

Je pondělí 7. března a Alenu Kohoutovou Pavláskovou čeká první den studia v místní jazykové škole. „Z místa mého ubytování do školy to bylo celkem daleko, mapa hlásila 7,3 km, což znamená asi hodinu a půl pěšky. Dle instrukcí paní Sylvie jedu autobusem. V autobuse u automatu se snažím koupit si jízdenku. Do příslušného otvoru vkládám 5 euro a hle, bankovka se vrací! No nic, zkusím ji tam vložit ještě jednou, pak ještě jednou, ještě jednou, bankovku otočím, nic … Znovu otáčím. Vyměním bankovku - naštěstí pětieurovky mám čtyři. Nic. Poté, co automat zablokuji na deset minut, to vzdávám. Jdu k řidiči, že si koupím jízdenku u něj. Ze zrcátka se na mě zubí - celou dobu sledoval totiž můj zápas s automatem - a nakonec říká, že to necháme,“ popisuje s úsměvem svou první cestu do školy, kdy se trapas u automatu nakonec proměnil v profit. Ve škole čeká naši učitelku seznámení se svými spolužáky.

„Jsme tři. Já, další žena - Líba - taky z České republiky, která vyučuje německý jazyk na střední škole, a muž, Flerenz z Maďarska, který němčinu nevyučuje a je tu prý jako náhrada. První den si povídáme, odkud kdo je, co kdo dělá a vyprávíme si i o naší škole. Dozvídáme se například, že za normálního stavu je třeba ve třídě i dvacet učitelů, ale bohužel po covidovém období se lidé ještě bojí někam jet, proto jsme tu teď jen tři. Povídáme si o online výuce a jak ji kdo (ne)zvládal, přitom zabrousíme i na různé typy školního systému,“ popisuje Alena Kohoutová Pavlásková sdílení zkušeností s ostatními pedagogy. Ve škole jsou seznámeni s prostory, je jim ukázáno, kde co najdou a nic nebrání tomu začít jejich seznamovací dopoledne. Všichni tři účastníci obdrželi učebnice a tištěné materiály potřebné pro výuku, kde mohou naleznout nejrůznější didaktické aktivity - právě ty lze pak aplikovat při výuce německého jazyka na své vlastní škole.

Zdravotní potíže se hlásí o slovo

Bohužel se naší učitelky smůla držela i nadále – potrápily ji zdravotní potíže, kvůli kterým nakonec byla nucena zalehnout a řádně se vykurýrovat. Své zkušenosti popisuje takto: „V úterý už jsem smrkala a kašlala a stále mi byla zima. Místními jsem byla upozorněna, že z hor vane ledový vítr, ať si vezmu na cestu do školy čepici i šálu. Od paní Sylvie jsem dostala do termosky teplý čaj a tentokrát už bez komplikací jsem se dostala do školy. Až na to nachlazení byl opět krásný den. Než jsem vešla do školy, neodpustila jsem si těch padesát metrů, které mě dělily od výhledu na Bodamské jezero. Ještě jsem se prošla a nasávala tu neskutečnou atmosféru.“ Pokoj, kde nešlo topení, nakonec vyměnila za jiný u jiné hostitelské rodiny, ale na nemoc už bylo zkrátka „zaděláno“.

Ve škole museli všichni dvakrát týdně podstoupit testování na covid - a bohužel naší učitelce němčiny vyšel test pozitivní. Nakonec byla nucena zůstat v pokoji své hostitelské rodiny v karanténě. Do hodin ve škole se připojovala přes monitor. Po dlouhých časech online výuky u nás v ČR to pro Alenu Kohoutovou Pavláskovou nebylo nic nového. „V pondělí 14. března začal můj druhý týden mého pobytu. Tento týden od pondělí do pátku jsem se připojovala k online výuce, stále v rámci Dialoge Bodensee Sprachschule. Kvůli mé indispozici mi bylo nabídnuto, abych si pobyt trochu prodloužila a měla možnost podívat se do Montessori školy. Této nabídky jsem nakonec využila. Nevím, zda to bylo zdravotními potížemi, nebo je online výuka opravdu tak vyčerpávající, ale jak jsem se obávala, co tu budu v jednom pokoji celý týden dělat, měla jsem toho všeho nakonec opravdu dost,“ popisuje svůj druhý týden.

Přišel pátek 18. března, kdy se naše kolegyně měla podrobit opět testování. „V sobotu kolem jedné hodiny jsem měla výsledek testu na e-mailu. Tento den jsem se také dle původního plánu měla vrátit domů. Konečně zase NEGATIVNÍ! Ten den jsem byla venku až do večera. Užívala jsem si vzduch a ten nádherný výhled! Potkala jsem se i s kolegyní Líbou, která byla tak hodná a shromažďovala mi tištěné materiály, se kterými pracovali a které mi byly zasílány na e-mail. Celý víkend jsem chodila po okolí a byla ráda, že mohu být zase venku,“ vypráví Alena Kohoutová Pavlásková.

Návštěva německé soukromé Montessori školy

„Pobyt jsem si prodloužila jen o nezbytnou dobu. Do Montessori školy jsem mohla v pondělí 21. a úterý 22. března. Od Dialoge Bodensee Sprachschule jsem dostala rozvrh hodin pro žáky. V pondělí ráno jsem si pak v Montessori škole v kanceláři domluvila, na které hodiny bych se chtěla jít podívat. I když je to soukromá škola, překvapil mě rozvrh dětí. Každý den mají do čtyř hodin,“ vypráví učitelka němčiny. U nás fungují školy Montessori také, vyznačují se jiným stylem výuky, než jaký je praktikován na státních typech škol. Děti jsou v Montessori školách po třech ročnících. Učebny jsou jinak vybavené, než naše školní třídy, vypadají spíše hodně tvořivě, kreativně. V policích jsou umístěny různé učební pomůcky. Taková třída nabádá k samostatnému učení. V každé z nich je běžně několik počítačů, aby si žáci mohli samostatně vyhledávat či ověřovat informace. A jak vypadá takový běžný den v této škole?

„Od 8.00 do 8.15 mají žáci v pondělí kruh, kde si říkají plány na týden, a teprve poté následuje výuka. Pauza je od 10.30 do 11.00. V prvním dopoledním bloku nemají sice žádnou jinou přestávku, ale na záchod si mohou kdykoli normálně dojít. Během půlhodinové dopolední pauzy musí všichni žáci opustit budovu školy a jít na školní dvůr a přilehlé hřiště pro mladší a starší žáky. Hřiště odděluje cesta, za kterou je malá betonová zídka, a za ní udělané posezení s výhledem na Bodamské jezero. Od jezera jsou děti tedy nějakých 20 metrů,“ popisuje Alena Kohoutová Pavlásková. Je to zajímavý režim, který se od toho našeho ve školách dost liší. I když jsou školy, které umožňují žákům o velké přestávce trávit volný čas venku, je dost náročné zajistit dozor. Stejně tak pohyb žáků pouhých 20 metrů od vody je bohužel v našem školním systému značným bezpečnostním rizikem.

„Druhý dopolední blok začíná v 11.00 a končí ve 13.00. V dopoledních blocích mají žáci buď jeden předmět (například tělocvik), nebo mají jeden dopolední blok rozdělený do dvou celků, např. angličtina a tzv. “Freiarbeit”- volná práce. Ve volné práci buď žáci proberou s učitelem nové téma, ale nemusí tomu tak být vždy, a dostanou k danému tématu podklady, na základě kterých si jej osvojí, nebo dostávají různé další doplňující podklady k již známému/probíranému tématu. Učitel pouze zadá, jaké materiály jsou povinné a jaké dobrovolné a kdy je chce odevzdat. Zda si na tom žáci budou pracovat ve škole nebo doma a zda požádají o radu kamarády, učitele nebo rodiče je pouze na nich,“ dodává. Jiný školní režim i způsob vedení výuky jsou zcela zřetelné. Stejně tak je tomu i v případě stravování žáků při obědu. A jak takový oběd probíhá?

„Čas oběda mají od 13.00 do 14.00 a způsob organizace mě velmi oslovil. V kuchyni uvaří jídlo, které rozdělí do pojízdných vozíků. Služba z každé třídy jde pro vozíček a dopraví ho do třídy. Ve třídě mají žáci příborník s nádobím. Ti, kteří mají službu, nandají ostatním spolužákům jídlo. Po společném obědě žáci sklidí nádobí a vozíček se špinavým nádobím dají na příslušné místo. Učitelé jedí pohromadě se svými žáky. Ve škole chtějí, aby si učitelé s žáky byli blíž a mohli se bavit i o neformálních věcech,“ sděluje dále naše zručská kolegyně.

Odpolední vyučování, jak dále Alena Kohoutová Pavlásková uvedla, probíhá v době od 14.00 do 16.00 a skládá se převážně z dobrovolných aktivit, z nichž některé jsou v různých ročnících povinné. „Překvapila mě hlavně ta pestrost nabídky. Žáci si mohou vybrat např. plachtění, práci se dřevem, tancování, práci s kůží, robotiku, vaření a pečení, španělštinu, skateboarding/parcour, učení se práci s tónem hlasu, mohou se zaměřit na fenomén člověka, sebeobranu atd.,“ dodává.

Montessori škola vsází na zcela odlišný systém, než klasická státní škola. Samozřejmě tento druh školy není pro každého. Někomu vyhovuje, někomu ne. „Obecně v zahraničí se mi líbí, že lidé mají na výběr z několika škol, i když bydlí v menším městě. Je to tam zvykem. Někdo chodí na gymnázium, někdo do státní školy, někdo do Daltonské či Montessori školy,“ popisuje Alena Kohoutová Pavlásková, co se jí na školském systému v zahraničí líbí. Právě velikost bydliště, odkud žák pochází, často rozhoduje o jeho příležitostech v rámci studia.

Naše kolegyně-němčinářka se nám nakonec ve zdraví vrátila zase zpět do zručské základní školy, obohacená o nové zkušenosti z oblasti vzdělávání. „Navzdory komplikacím ani trochu nelituji, a kdybych měla ještě někdy příležitost vyjet do zahraničí, určitě ji využiji. Díky programu Erasmus+ či jinému dlouhodobějšímu pobytu mám pocit, že mohu více poznávat kulturu cizí země, tamní život a zvyklosti místních lidí. Když člověk jede „jen” na dovolenou - samozřejmě záleží na typu - většinou jede s rodinou a tomu uzpůsobí i program. Při studiu v rámci Erasmu ale člověk není ničím či nikým „rušen” a může tak více cizí jazyk používat, navazovat vztahy a poznávat okolí. Chtěla bych všem kolegům popřát příjemně strávené další zahraniční pobyty plné celoživotních zážitků,“ dodává Alena Kohoutová Pavlásková závěrem. Erasmu zdar!

Více se dočtete ve Zručských novinách - ZN_09.2022 Final, https://www.mesto-zruc.cz/mesto/media/zrucske-noviny/zrucske-noviny-archiv/?page=1

Zážitky z našich kurzů angličtiny v Irsku:

Mgr. Jana Pokorná

Prezentace Dublin_1

Bc. Petra Jasanská

Prezentace Dublin_2

Pan učitel Robert Kulík absolvoval studijní pobyt v bavorském Regensburgu.

Prezentace Regensburg