Základní škola Zruč nad Sázavou

Škola, která žije!

PŘIHLÁŠENÍ

OBSAHOVÁ ČÁST STRÁNKY

Žáci v Rakousku a Německu obdivovali solný důl, Hitlerovu rezidenci, horské štíty i překrásná jezera

Krásy Rakouska a Německa v oblasti Bavorska obdivovali žáci Základní školy Zruč nad Sázavou v průběhu dvoudenního zahraničního zájezdu zprostředkovaného CK Školní zájezdy, který se uskutečnil ve dnech 8. a 9. června. V tyto dny celkem 45 žáků II. stupně v doprovodu učitelů Romana Starého, Vladimíra Nulíčka a Blanky Olišarové navštívilo solný důl v Berchtesgadenu, Orlí hnízdo - rezidenci, kterou dostal nechvalně proslulý nacistický vůdce Adolf Hitler k narozeninám, užili si procházku po stezkách alpských vrcholů, plavbu po panensky čistém jezeře Königsee a někteří měli jedinečnou možnost využít v praxi dosud získané znalosti v oblasti německého jazyka. Po celé dva dny byl nám všem skvělým průvodcem Zdeněk Urban.

Jak naše putování probíhalo a co všechno jsme společně prožili? Více se dočtete v našich improvizovaných zápiscích z „palubního deníku“.

Čtvrtek 8. 6. 2017

4.00 hod.  Tolik rodičů na zastávce autobusu ve Zruči Na Pohoří bylo snad naposled při odjezdu na lyžařský výcvik. A rozhodně ne tak brzo! Na postávajících žácích je znát, že by ještě nějakou tu hodinu nejraději pobyli v posteli v sladkém spánku, řada z nich svírá v náručí kromě příručního zavazadla do autobusu také polštář, ti uvědomělejší dokonce i deku. Po zavelení k „nalodění“ na palubu zájezdového autobusu všichni s rodiči ještě narychlo kontrolují, zda mají vše potřebné: pas nebo občanku, kartičku pojišťovny, eura a také mobily a nabíječky, příp. powerbanky. Pak už zabrat předem zvolené místo, zamávat milým rodičům - však za necelé dva dny budou všichni zas zpět - a hurá za dobrodružstvím. Po půlhodině cesty se někteří rozhodují využít alespoň části z plánovaných pěti hodin cesty k dohnání spánkového deficitu.

5.45 hod.  Druhá zastávka od výjezdu - vítá nás Tábor. Zde u vlakového nádraží nabíráme našeho průvodce Zdeňka Urbana. Někteří žáci využívají přestávky k osvěžení na čerstvém vzduchu a uklidnění rozbouřeného žaludku. Brzké vstávání, prázdný žaludek, klikatá cesta a možná i stres z očekávání se podepisují na žácích v podobě nevolností. Vzápětí ale najíždíme na dálnici směr České Budějovice a vše se zklidňuje. Otevíráme batohy a vybalujeme snídaně, příp. svačiny - však zásoby je potřeba sníst, než se zkazí.

8.10 hod.  Vítá nás hraniční přechod Dolní Dvořiště. Menší zastávka na protažení a občerstvení a vzhůru za hranice. Vzápětí nám přichází první SMSky, které nás vítají v Rakousku. Ještě chvíli podél silnice vidíme dvojjazyčné dopravní značky a informační tabule, vzápětí češtinu střídá němčina a my uháníme směrem Linz a Salzburg.

10.45 hod.  Jsme na místě - v turistickém středisku Berchtesgaden. Už během jízdy jsme sledovali proměnu okolní přírody: postupně se objevovaly vrcholy okraje Alp, které vzápětí vystřídaly opravdu vysoké horské štíty s celoročně zasněženými vrcholky. Z oken autobusu jsme pozorovali lanovky, v letní sezóně samozřejmě klidně stojící, obdivovali patrové, ve svazích stojící domy s klasickou očkovou střechou a mnohdy bohatě zdobenými dřevěnými balkony s muškáty, vedle hospodářské budovy a na loukách se pasoucí stáda krav. A když mluvíme o stádech, myslíme tím opravdu stáda minimálně osmi krav. Ale teď už je čas vystupovat, nacvakat několik fotografií, přejít po mostku horskou bystřinu s šedozeleně zbarvenou průzračnou -  a notně studenou vodou a už stojíme před vchodem do střediska, odkud se ponoříme do hlubin solného dolu. Chvíli na to už se všichni soukáme do motorkového mundůru, abychom se vzápětí nalodili na palubu vláčku, který s námi sviští solnými chodbami do temnoty. V dole překvapivě není nikterak chladno, prsty, které přejedou po stěnách jsou skutečně slané a my se seznamujeme interaktivní formou s technikou používanou při těžbě soli a také postupem, jak se sůl získává. Ochutnáváme vodu, zda je skutečně slaná. Pro představu: vemte si ty nejslanější brambůrky a jejich chuť zdvojnásobte až ztrojnásobte. Díky důmyslnému systému projekce před námi ožívají solná jezírka, fotografie pracujících dělníků a po stěnách vyrůstají krystaly soli. Dvakrát musíme sjet po dřevěné skluzavce - to je panečku něco! Zvládají však i ti, co se obávají výšek a jízdu si užívají. Velkým zážitkem je také plavba po solném jezeře uvnitř dolu - voda je dokonale čistá, ničím nezničištěná. Poté už nás důlní vláček opět vyváží chodbou na povrch. Přechod ze tmy do ostrého slunečního světla je pro oči zpočátku šok. Rychle se vzpamatováváme a po zakoupení suvenýrů v podobě balíčků soli jedeme dál. Z dolu nás totiž čeká pořádný výškový výstup!

13.00 hod.  Náš autobus se přemístil k hoře Kehlstein na území Německa, na jejímž vrcholu se nachází tzv. Kehlsteinhaus,  známý spíše pod označením Orlí hnízdo - slavné horské sídlo Adolfa Hitlera. Možná proto, že shora je opravdu úchvatný výhled na okolní horské štíty, který si mohou užít opravdu snad jen orli skalní. Prudká silnice s četnými zatáčkami je pro náš autobus náročná, nakonec nás vyváží do výšky 1000 m n. m. Dalších 800 metrů výstupu musíme absolvovat ve speciálně upravených autobusech, které každou půlhodinu vyváží nahoru a dolů turisty. Projíždíme četnými tunely, v zatáčkách se přidržujeme madel, abychom najednou neseděli v uličce, a kocháme se výhledem. Ti, kterým výšky nedělají zrovna nejlépe, se pevně drží, protože pohled do údolí na domečky velikosti mravenců je opravdu silný.  Po chvíli nás náš autobus vyklopí před tunelem, který vede k výtahu. Právě ze strachu z poruchy výtahu a příp. komplikací při útoku Hitler pobýval na této rezidenci jen párkrát (spočítalo by se na prstech dvou rukou). Před samotným výtahem nějakou dobu čekáme v kruhovité chodbě z mramoru. Výtah - uvnitř je tvořen z napodobeniny zlata -  nás vyváží do prostor, kde se dnes nachází restaurace. Obdivujeme původní mramorový krb, zbytek věcí je pryč - po ukončení války byly věci rozkradeny. A vzápětí už stoupáme kamenitou stezkou dál na vrchol. Nikde téměř žádné zábradlí, kus od okraje hřebenu Kehlsteinu stojí z hrubě opracovaných prken lavičky, vyzývající k usednutí a kocháním se výhledem do okolní krajiny. Jak to říkala ta kočka v reklamě? To jsou ale panoramata! V dálce vidíme kus jezera Königsee, po kterém se budeme zítra plavit. Náš čas vypršel, nyní je na čase slézt ke stanovišti autobusu -  vzhledem k frontě na výtahy volíme pěší sestup a absolvujeme opět cestu autobusem k tomu našemu. Ještě si prohlédneme bunkry, k jejichž stavbě se Adolf Hitler odhodlal po několika nevydařených bitvách až v roce 1942.

15.00 hod.  Kocháme se krásným výhledem, který nám poskytuje silnice Rossfeld. Prohlížíme si okolní přírodu, výhled na jezera a obce pod námi. Zastavujeme a fotíme a hladíme stádo ovcí, které k nám neohroženě přichází až k samému plotu, obdivujeme, jak zručně dokážou chodit po strmé louce, na které se pasou.

18.15 hod.  Po okružní vyhlídkové jízdě se vracíme do městečka Berchtesgaden, kde nás autobus vyklopil před naším penzionem Leonharderhof. Vícelůžkové pokoje jsou zdobené ze dřeva vyřezávanými prvky, každý má svou vlastní koupelnu s toaletou a balkón. Po chvilce potřebné k ubytování a chvíli odpočinku se někteří vydáváme na nákup do cca kilometr vzdáleného supermarketu Hofer, o hladu tedy nebudeme. Zde na nás čeká jedno překvapení - nemají zde igelitové tašky za korunu jako u nás, z ekologických důvodů využíváme papírové za pár centů. Zásoby na večer nakoupeny a teď už hurá užívat zaslouženého odpočinku. Po desáté hodině, kdy je večerka, panuje na pokojích víceméně klid. Většina se rozhodla doplnit spánkový deficit, unaveni po výškových výstupech i sestupech do dolu.

Pátek 9. 6. 2017                                                                                              

7.10 hod.  Posilňujeme se snídaní před naší dnešní cestou. Všichni jsou sbaleni a připraveni v osm hodin vyrazit vzhůru za dalším dobrodružstvím - jako první  nás čeká plavba po jezeře Königsee, které se může pyšnit hloubkou 200 metrů. Ještě uklidit pokoje, odevzdat klíče na recepci a je čas vyrazit.

8.15 hod. Sestupujeme k nástupnímu místu u Königsee. Přestože název jezera se zdá odvozen od slova král (doslovně Královské jezero), jde o chybný překlad. Jeho název pochází od jména Kuno. Voda v jezeře je pitná a je zde zakázáno jezdit na motorovém člunu nebo provozovat vodní sporty. Brzy se naloďujeme na palubu a odrážíme od břehu. Vane příjemný vánek, lovíme skvělé záběry. Na většině míst přímo z vody jezera vystupuje příkrá skála, sem tam plážička, louka, na které se opět pasou krávy a nadšeně bimbají zvonky na krku. Náš německý průvodce nás informuje o tom, co kde můžeme vidět, pan Urban nám vše tlumočí do češtiny. Romantické duše nadchne místečko zvané Malerwinkel (Malířský výklenek). Jde o jediný osvětlený plácek z našeho pohledu na levé straně jezera - ostatní se díky vysoko trčícím štítům hor topí ve stínu, a skutečně jako kdyby vybízelo krajináře k posezení a malbě scenérie před sebou. Vidíme křížek, připomínající neštěstí - nehodu voru, kdy se několik lidí utopilo. Výborné zpestření plavby nám přinese také Echowand (Ozvěnová skála v překladu). Náš německý průvodce se chopí trubky a začíná vytrubovat písničku. V pauzách můžeme jasně slyšet ozvěnu, která melodii vrací po jezeře zpět. Jako kdyby na druhé straně někdo stál a odpovídal! Obdivujeme majestátní výšku nejvyšší hory v okolí - Watzmann (výška 2 713 m n. m.). Menší zastávku uděláme na ostrůvku, kde stojí kostel sv. Bartoloměje. V restauraci vedle můžeme obdivovat největšího zde uloveného pstruha jezerního, který měří více než metr. Pak už je čas jet zase dál. Další loď nás vysypává na protější straně protáhlého Königsee - v Saletu. Odtud pokračujeme cca 15 minut pěšky po vyšlapané cestičce až k jezeru Obersee. Kameny tyčící z vody u okraje jezera vyzývají k usazení. Po půl hodině se ač neradi vracíme zpět - je na čase dopravit se opět k místu, kde jsme ráno nastupovali plavbu. V lodi se nás skupinka turistů ptá, odkud jsme - je vidět, že češtinu už zde dobře znají. Naši cestu po Königsee zakončujeme v nedalekém McDonaldu, kde svačíme a osvěžujeme se zmrzlinou.

12.30 hod.  Pomalu se přepravujeme k městečku Hallstatt, u kterého leží vedle Hallstattsee také Gosausee - naše další zastávka. Ti bystří z žáků si matně vzpomínají, že někdy na začátku hodin dějepisu se učili v pravěku o tzv. hallstattské kultuře. V oblasti se našly jedny z nejstarších pravěkých archeologických nálezů, např. pravěký žebřík, keramika atd. Náš autobus supí po úzkých horských silnicích, místy je dost náročné vyhnout se s protijedoucím vozidlem, chrochtá a supí do příkrých kopců. Pohled na krásně čisté jezero však za to stojí. Vodní atrakce v horkém dnu lákají ke smočení rukou - žáci si hrají s pramínky vody v připravených dráhách, brzy jsou někteří experti mokří. Všímáme si cedule s nápisem „Bewegung für Storm, Storm für Bewegung“ (Pohyb za proud, proud za pohyb). Po stisku tlačítka vženou trysky vodu do skleněných kostek s mlýnky, jejichž lopatky voda ihned roztočí.

14.45 hod. Naše poslední zastavení na naší cestě je u jezera Traunnsee. Zde mají rojení jepice, které nejprve považujeme za vážky. Několik si jich na oblečení přinášíme zpět do autobusu. Zkoušíme teplotu vody brouzdáním po kotníky ve vodě nebo alespoň opláchnutím rukou a předloktí. Poslední výhled do okolí - oblétneme vrcholky horských obrů, vesničky krčící se mezi nimi, čistotu okolní krajiny a … vyrážíme na cestu zpět.

15.30 - 21.10 hod. Cesta zpět utíká rychleji - někteří se už těší domů, jiní by si zase pobyt ještě o několik dnů prodloužili, celkově jsou však všichni spokojeni. Podívali se opět za hranice všedních dnů, užili si legraci, upevnila se nová mezitřídní přátelství. Dojídáme poslední zásoby jídla, odpočíváme, povídáme si a je nám fajn. V Táboře opět vysazujeme našeho průvodce Zdeňka Urbana, který se s námi loučí pochvalou, jak žáci vše zvládli, pěkně se chovali a byli vždy dochvilní. V Čechticích už všichni začínáme být netrpěliví - tušíme, že jsme jen kousek od domova. Potom se vyloupne budova Asma a pohled na svítící Zruč, kola autobusu zahučí na dlažebních kostkách okolo zámku a během chvilky už žáky objímají čekající rodiče. Roztřídit cestovní tašky a vzhůru domů, kde máme všem co vyprávět. Tak zas někdy příště!

                                                                                                                                                             Blanka Olišarová


Přidáno 12. 6. 2017, autor: Roman Starý

Poslat známému Poslat na e-mail   tisk Tisknout   ↑ Nahoru

VSTUP Etřídnice
VSTUP EduBase

EduBase

 

Základní škola Zruč nad Sázavou - idatabaze.czZákladní školy - idatabaze.cz
 
KALENDÁŘ
loader Načítám...