Základní škola Zruč nad Sázavou

Škola, která žije!

PŘIHLÁŠENÍ

OBSAHOVÁ ČÁST STRÁNKY

Otvíráme se světu – projekt programu ERASMUS+

Jak náročné je vyučovat v cizině?

Na začátku měsíce listopadu jsem se účastnila druhé poloviny programu Erasmus+, díky němuž jsem se opět vydala do malebného městečka Hirson nedaleko belgických hranic. V tomto městě se nachází škola Lycée Joliot Curie, která spojuje lyceum a odborné učiliště.

Přivítalo mě prostředí, které se mi velice zalíbilo již při první návštěvě. V malém francouzském městě, kde si čas plyne svým specifickým tempem je škola, ve které mě čekala výzva. Na rozdíl od předchozí návštěvy, kde mým úkolem bylo spíše pozorovat formy výuky. Tentokrát bylo mým cílem asistovat ve výuce, následně vést výuku. Mými studenty byli jak žáci lycea i odborného učiliště. Podobně jako na českých školách i zde existují rozdíly mezi jednotlivými třídami. Úroveň žáků v anglickém jazyce byla v některých případech vysoká, průměrná i na základní úrovni. Většina žáků se snažila v těchto hodinách pracovat. Jako hlavní přínos vidím fakt, že i přes jazykovou bariéru se žáci snažili pracovat a komunikovat. Přínosná byla i zpětná vazba ze strany učitelů i studentů. Témata, která jsem vyučovala, byla připravená mnou po vzájemných konzultacích. Během asistenčních hodin jsem se seznámila převážně s žáky lycea z „evropské sekce“ a jejich prezentacemi, které byly velmi dobře připravené a prezentované v anglickém jazyce. Úroveň anglického jazyka u těchto žáků byla vysoká a byli schopni zpětné vazby. Z těchto prezentací jsem se dozvěděla řadu nových informací.

Během celého pobytu se o mě perfektně starala Helen Floriach a další učitelé, kteří mě kromě užitečných konzultacích ve škole seznamovali i s místními zvyky, kulturním životem i dalšími volno časovými aktivitami. Velký dík patří vedení Základní škole ve Zruči nad Sázavou, které mi umožnilo tento nezapomenutelná týden, během kterého jsem nejen zdokonalila své jazykové schopnosti, ale i díky nezapomenutelnému cestování přes Brusel.

Aneta Peroutková

 

Erasmus+ aneb do třetice všeho dobrého

Ve dnech 16. až 22. října 2017 jsem se již potřetí zúčastnil programu Erasmus+, v jehož rámci mají učitelé možnost vycestovat do zahraničí a prostřednictvím partnerských institucí rozvíjet své profesní dovednosti i osobnostní vlastnosti. Hostitelskou organizací se stala opět škola Lycée Joliot Curie v severofrancouzském městečku Hirson.

Ačkoliv jsem se vracel již do známého prostředí, byla tato mobilita přece jen odlišná. Na rozdíl od předchozího výjezdu, kdy jsem se jednotlivých vyučovacích hodin účastnil spíše jako pasivní pozorovatel, jsem tentokrát aktivně jednotlivé lekce vedl a stal jsem se tak dočasným učitelem anglického jazyka pro několik desítek francouzských žáků.

Jednotlivé skupiny byly přitom velice rozdílné, co se týče počtu žáků, ale i úrovně dosavadního osvojení cílového jazyka. Na jednu stranu jsem tak měl možnost vést skupinu čítající pouhých osm žáků, na druhou stranu jiné skupiny pojaly až třicet žáků. Úroveň angličtiny se pak mimo jiné odvíjela například i od toho, zda se jednalo o výuční obor, nebo žáky tzv. evropské sekce, kteří jsou vyučováni pomocí metody CLIL.

Podle toho se také lišila témata jednotlivých lekcí, na kterých jsme se předem dohodli se stálými vyučujícími jednotlivých skupin. Zatímco žáci výučních oborů měli zájem procvičit spíše konverzaci, žáci „evropské sekce“ byli zaměřeni spíše na oborovou angličtinu a angličtinu ve výuce jiných předmětů. Společně jsme se tak blíže podívali na tradiční českou kuchyni, stravovací zvyklosti Čechů, ale i na problematiku AIDS v České republice.

Během celého týdne mi byly k dispozici zejména paní učitelky Hélène Floriach a Isabelle Ribant, za jejichž péči a ochotu jim patří vřelý dík. Díky této mobilitě se tak mimo jiné podařilo rovněž upevnit partnerský vztah mezi našimi školami.

Michael Grúz

 

 

Projekt EU zanesl učitelku ruštiny do pobaltského Lotyšska

Letištní hala. Všude cestující s kufry a dalšími zavazadly, lidský mumraj. Je neděle 30. 7. a Markéta Krčmářová, učitelka ruského jazyka na Základní škole Zruč nad Sázavou, čeká na start svého letadla, které ji má dopravit do lotyšské Rigy – města UNESCO. Právě dnes pro ni začíná zahraniční dobrodružství v rámci mobility na podporu učitelů cizích jazyků v programu Erasmus+. Délka letu? Dvě hodiny. „A ptáte se, proč právě metodický kurz ruštiny? No proto, že ruský jazyk, jako druhý povinný jazyk na základní škole, se učí více jak polovina našich osmáků a deváťáků. Chtěla jsem se něco přiučit, aby výuka na naší škole byla zase o něco kvalitnější a pro naše žáky zajímavější.“

„V Rize na letišti, v půl jedenácté v noci, na mě čekala moje bytná s širokým úsměvem na tváři a s cedulkou v ruce s mým jménem. U ní jsem bydlela po dobu 14 dnů. Měla jsem svůj vlastní pěkný pokojík. Paní domácí mi každý den připravovala snídani i večeři,“ popisuje učitelka ruštiny. Jít bydlet do neznámé rodiny je vždy tak trochu risk, protože nikdo nemůže vědět dopředu, co jsou dotyční zač, příp. co ho zde čeká, ale tady klaplo vše na jedničku.

Markéta Krčmářová rozvíjela své pedagogické dovednosti v rámci ruského jazyka během kurzu na jazykové škole DURBE Russian Language Academy přímo v srdci Rigy. Cesta městskou hromadnou dopravou zabrala z místa bydliště do jazykové školy cca půl hodiny času. „Výuka probíhala každý den v odpoledních hodinách. V naší skupině se nás sešlo celkem sedm plus náš učitel. Měla jsem zde i tři kolegy z České republiky. Výuka byla velice prakticky orientovaná – nejprve jsme obdrželi teoretické informace, ale potom se vše zkoušelo a procvičovalo prakticky,“ popisuje naše ruštinářka školní prostředí. A co byste měli možnost na tomto kurzu potrénovat a procvičit? „Každý blok výuky v jednom dnu byl zaměřený na konkrétní téma – celkem tedy 10 dnů, 10 témat. V hodinách jsme se zaměřili např. na Společný evropský referenční rámec, abychom přesně věděli, co má žák na jednotlivých jazykových úrovních ovládat, dále jsme se učili jak si osvojit správnou formu písemného projevu, gramatiku a její kreativní formy osvojování, výslovnost,  slovní zásobu,..“ rozvádí Markéta Krčmářová.

Výuka zabere část dne – ale co dál? Úkol je jasný – když už jsi v cizině, snaž se poznat z její mentality a kultury co nejvíce. Sedím v kabinetě a prohlížím si památky a celkové prostředí Rigy na fotografiích v počítači. „Riga má vlastně dvě takové části – je to moderní Riga, městská část s mrakodrapy, budovami ve stylu moderní architektury, a potom je tu stará Riga, s historickými budovami,“ vypráví Markéta Krčmářová. A skutečně – jeden z vyfotografovaných mostů vypadá jako ten, který leží v San Franciscu. Naproti tomu historické budovy Rigy se vyznačují solidností a poněkud strohostí severské architektury. Nad jednou z fotografií jásám dokonce i já, němčinářka. Poznávám totiž v sousoší zvířata z německé pohádky Brémští muzikanti. „Říkala jsem si, že vy to poznáte. Skutečně jsou to Brémští muzikanti – osel, pes, kočka a kohout. Riga má totiž své spřátelené město, kterým jsou právě německé Brémy,“ vysvětluje učitelka ruského jazyka a dále vypráví: „Každý den ráno jsem v poklidu vstala, nasnídala se a vytyčila si nějaký cíl, co si chci ten den prohlédnout.“ S překvapením zjišťuju, že ačkoliv se jedná o hlavní město, je Riga městem zeleně. „Všude tu mají parky. Kdykoliv jimi procházíte, naleznete tu sedět hodně lidí jen tak na lavičkách, odpočívat, číst si knížku, povídat si se známými. A zajímavé je, že je všude opravdu velmi čisto. Neustále zde vidíte někoho uklízet, hrabat listí, sbírat odpadky,“ popisuje. Ptám se, jestli tam chodí lidi venčit také svoje psy. „No, chodí, ale tolik pejskařů se psy na vodítku jako u nás tam nepotkáte. “ vysvětluje Markéta Krčmářová. Městem protéká řeka Daugava, která v některých místech vytváří jakási umělá ramena. „Městem se dá díky tomu proplout na malých loďkách po kanálech,“ dodává naše ruštinářka a každému se určitě hned vybaví asociace s Benátkami. Ptám se na obyvatelstvo, protože to konec konců dělá obec obcí, město městem a stát státem. Podle jejích slov v celém městě člověk nepotká zrovna moc mladých dospělých lidí, spíše seniorů, příp. malých dětí. Ptám se samozřejmě na důvod: „Je to prosté – ekonomika Lotyšska bohužel na tom není v rámci evropského měřítka nikterak dobře. Mladí se tady učí cizí jazyky – rozšířená je hlavně angličtina a ruština, kterou tu berou za cizí jazyk stejně jako u nás – mladí pak odjíždí za prací do Anglie nebo přes moře do severských států,“ dozvídám se.

Konec konců – lotyšština jako taková je jazyk značně nesrozumitelný. „Mladí lidé raději mluví anglicky než lotyšsky, lotyšštinou tu mluví hlavně takoví ti zavilí patrioti, co jsou na svůj jazyk pyšní. Narazila jsem např. na problém na poště, když jsem chtěla odeslat pohledy domů. Všimla jsem si nějaké schránky, která byla nadepsaná lotyšsky, chtěla jsem se raději ujistit, zda je to skutečně poštovní schránka a zeptala jsem se paní, která právě čekala ve frontě. Ta mi ovšem ne zrovna příjemně odpověděla, že snad vidím, na co to je,“ vypráví jeden z ne zrovna příjemných zážitků Markéta Krčmářová. Na podobný problém prý narazila ještě při jedné z prohlídek národopisného muzea, kde nebyl tzv. audio guide – přístroj, kde je namluven výklad k prohlídce. „Všude byly jenom nápisy v lotyšštině, nikde nebyla ani ruština ani angličtina, kterou bych v případě památek navštěvovaných turisty z různých koutů světa očekávala,“ dodává naše ruštinářka.

Kromě procházek po městě se Markéta Krčmářová zúčastnila i několika výletů. „Jeli jsme například do národního parku Gauja NP Latvia, kam jsme se dostali nejdříve autem a pak lanovkou přes údolí nad řekou. Dále jsme navštívili přímořské letovisko Jurmala nedaleko Rigy. Jde o typické lázeňské město s kolonádou a spousty lehátek na mořském břehu. Kdysi sem jezdili na dovolenou vysoce postavení z východních zemí, proto na pobřeží člověk narazí na kdysi výstavní vily boháčů, politiků, zpěváků“ líčí. Mezi dalšími cíli, které vypadají na fotkách úchvatně, jsou hrad Turaida a konečně svým architektonickým stylem našinci blízký, barokní zámek Rundale. 

Lotyšská Riga a její okolí je určitě místem, které má nejen turistům, ale jak vidno i učitelům cizích jazyků co nabídnout. Naše ruštinářka Markéta Krčmářová se vrátila plná nových dojmů, s plnými deskami materiálů do hodin ruštiny a navázala nová přátelství, což je mimo jiné dalším cílem těchto jazykových kurzů v zahraničí.

Blanka Olišarová, Markéta Krčmářová

 

 

Za rozvojem učebních metod do habsburské metropole

Léto je obdobím cestování. A tak hned druhý den po vysvědčení přišel čas balit kufr. Stejně jako řadu mých žáků ze Základní školy Zruč nad Sázavou i mě čekala začátkem prázdnin, a to už v neděli 2. července, cesta do zahraničí. Ovšem nikoliv za účelem užívat si lenošení a pohodičku na pláži u moře. Mojí destinací se měla stát metropole našeho jižního souseda, kterého proslavila nejen skvělá alpská střediska lyžování, ale také známé cukrovinky Mozartovy koule, Sachrův dort, štrůdl a mimo jiné i sídla velkých vládců z řad habsburské dynastie.

Ano, moje cesta směřovala do Vídně. Zde jsem příštích 14 dnů (3. 7. – 14. 7.) měla rozšířit své metodické postupy uplatňované v hodinách německého jazyka. Tohoto kurzu jsem se mohla zúčastnit díky podpoře učitelů cizího jazyka v rámci projektu Erasmus+. Němčina, resp. její rakouská varianta, zněla všude – v metru, v tramvaji, na ulici, v obchodech, a tak přeladění do cizího jazyka proběhlo zcela přirozeně. Jako učitelka výtvarné výchovy jsem cítila také uspokojení, že se nacházím v jedné z kolébek evropské kultury, kde působili světoznámí umělci jako Gustav Klimt nebo Egon Schiele, představitelé secesní tvorby.

Výuka v rámci našeho metodického kurzu, který probíhal v režii jazykové školy ActiLingua Academy, byla rozdělena do 40 hodin absolvovaných v rámci dvou týdnů. Hned v pondělí ráno jsme společně s ostatními učiteli německého jazyka byli rozděleni do tří skupin po cca osmi členech. Ve skupině jsem se tak ocitla s dalšími třemi Češkami, dvěma kolegyněmi a jedním kolegou z Polska a poslední členka pocházela dokonce až z dalekého Norska. Naším dorozumívacím jazykem byla samozřejmě němčina. Během celého kurzu se nám vystřídaly tři skvělé lektorky: Magdalena Geiger nás podrobněji zasvětila do reálií Rakouska a Vídně, ukázala nám, jak kreativně a zábavně, a přitom jednoduše, vyučovat některé gramatické jevy a probrala s námi způsoby výuky jednotlivých tematických celků se zaměřením na všech pět smyslů. Anna-Katharina Draxl nám ukázala webové stránky, ze kterých čerpat podněty do výuky v podobě obrázkových materiálů, probrala s námi zvláštnosti rakouské varianty německého jazyka, která – jak jsem jako Češka mohla posoudit – je nám mnohem bližší. Schválně – víte, co to je karfiol, kredenc, šnytlík, štempl? Pod vedením Anny-Kathariny jsme také ve skupinkách natočili krátké video, které reflektovalo buď nějaký náš vídeňský zážitek nebo mělo představit město žákům. Poslední lektorka, Elisabeth Schrenk, s námi metodicky krok za krokem probrala nasazení pohádek ve výuce, práci s periodiky ve výuce a také opakování gramatických, lexikálních jevů, ale i poslechu či mluvení v rámci tzv. Stationenbetrieb – na každém stanovišti jsou aktivity zaměřené na procvičení konkrétní jazykové dovednosti. Náš metodický kurz byl zaměřen zcela prakticky na využití získaných materiálů i zkušeností v hodinách cizího jazyka, a to jak u absolutních začátečníků, tak i u pokročilých. Při výměně zkušeností s ostatními kolegy jsem měla příležitost zjistit, jaké postupy se jim ve výuce osvědčily či s jakými potížemi se v hodinách němčiny potýkají. Zajímavé bylo také porovnání motivace žáků učit se anglickému jazyku s jejich motivací k osvojení druhého cizího jazyka, tj. němčiny.

Během odpolední jsme měli možnost společně s ostatními kolegy z kurzu poznávat krásy Vídně a přilehlého okolí, ať již formou vlastních procházek (špacírů), v rámci společenských a sportovních aktivit, které pro účastníky metodického kurzu připravila jazyková škola nebo během víkendových celodenních či půldenních exkurzí. Za dva týdny jsme všichni měli pocit „zdomácnění“ – německy jsme byli nejen nuceni mluvit, ale také jsme v němčině i přemýšleli a nezřídka se nám i stávalo, že jsme ihned nemohli najít ve vlastní mateřštině odpovídající výraz. Postupně se mně i mým českým kolegyním do naší češtiny vkrádala německá slovíčka. Naše věty občas vypadaly nějak takto: „Sejdeme se v … a půjdeme na U-Bahn (metro), potom dáme Rundgang (okružní procházku) po těch a těch památkách, potom by to chtělo nějakou Wiener Melange (druh kávy, typický pro Vídeň) a to budeme pomalu zralé na schlafnutí (spánek).“ Během pobytu jsem měla možnost poznat nejen vídeňský kolorit obyvatelstva a nejrušnější místa a nejznámější památky Vídně, ale i některé typické projevy rakouského chování, především přesvědčit se o rakouské zdvořilosti: popřání pěkného dne na konci každého nákupu, ochota pomoci atd. Jako učitelka výtvarné výchovy jsem navštívila výstavy obrazů v Albertině, mohla obdivovat nejznámější secesní obraz Polibek od Gustava Klimta v zámku Belveder a také si užila výstavu vybraných děl Egona Schieleho a Gustava Klimta v Leopoldově muzeu. Mekkou Vídně jsou sídla Hofburg a Schönbrunn, překrásné císařské rezidence, odkud své země spravovala Marie Terezie nebo František Josef I., kterému po boku stála obdivovaná i zatracovaná Sissi. Zde jsem se mohla blíže seznámit se životem monarchů z habsburského rodu podřízeným dvornímu ceremoniálu a obdivovala nádheru vybavení těchto paláců. Úchvatná je schönbrunnská ZOO nebo procházka a posezení ve Volksgarten neboli Lidové zahradě (u vstupu narazíte na památník hudebního génia W. A. Mozarta), botanické zahradě nebo zahradách Belvederu. Ten pravý turistický mumraj vládne na náměstí před Stefansdomem, nádhernou katedrálou sv. Štěpána, ve známém zábavním centru Prater, kde si z obřího kola s vyhlídkovými kabinami, tzv. Riesenrad, užijete výhled na celé město, nebo na rozsáhlém nákupním bulváru Mariahilfer Straße. Karlsplatz s budovou opery, Nationaltheater (národní divadlo), Rathaus (radnice), Karlskirche (Karlův kostel), Augustinská hrobka … A nebyla by to řádná návštěva Vídně, kdyby člověk opomenul vychutnat si posezení a poklidné chvíle v některé z místních historických kaváren, např. v kavárně Demel, protože kavárenská kultura, kde se scházeli v minulém a předminulém století spisovatelé, básníci a umělci, patří k vídeňskému koloritu stejně neodmyslitelně jako pivo k Čechám.

Celý kurz, kterého jsem se díky naší škole a grantu z projektu Erasmus+ mohla zúčastnit, byl nesmírným přínosem – jak v rámci rozvíjení pedagogických dovedností, které mají přispět ke zkvalitnění výuky německého jazyka, tak i v navazování nových kolegiálních mezistátních přátelství a komunikace. A v neposlední řadě také přispěl k bližšímu poznání mentality a života našich rakouských sousedů, se kterými jsme díky dlouhé společné historii obou našich zemí svázáni možná více, než by se zdálo.

Blanka Olišarová

 

                                                                                                                                                                       

Na návštěvě u Francouzů

Stejně jako pan učitel Grúz jsem se i já zúčastnila druhé fáze projektu Erasmus+, jenž byl zaměřen na tzv. stínování ve zvolené zahraniční škole. Jednalo se o školu Lycée Joliet Curie v malebném městě Hirson, které se nachází na severu Francie nedaleko belgických hranic.

Absolvovaný program od 24. do 28. dubna se nesl v podobném duchu jako u pana učitele. Cílem pobytu bylo pozorování tamních technik způsobů výuky a zpětná vazba. Pro bližší představu jsem se po hodině sešla s učitelem a výuku jsme diskutovali. To bylo podle mého názoru více než přínosné. Líbilo se mi, že učitelé aktivně komunikují s žáky a dbají na jejich názor. Diskuzí se tak rozvíjí osobnost dětí.

Navštívila jsem hodiny zaměřené na teoretické znalosti i praktickou výuku, která probíhala v anglickém jazyce. Rovněž jsem byla přítomna na výuce ve francouzském jazyce. Pobyt byl obohacen několika výlety. Navštívila jsem malebné městečko Guise, které se pyšní unikátním komplexem továrny, ubikací i kulturním zázemím pro dělníky z poloviny 19. století. Nechyběl ani výlet do Lille a Paříže s žáky závěrečného ročníku lycea.

Z pobytu jsem si přinesla nový pohled na způsob výuky a vzájemné kooperace učitele a žáka. Na podzim příštího roku se do Hisonu vrátím a zapojím se aktivně i do výuky v angličtině. Můj velký dík patří kooperátorce projektu, která mi zajistila veškeré zázemí a samozřejmě naší škole.

Aneta Peroutková

 

Zručská základní škola se i nadále otevírá světu

V prosincovém vydání Zručských novin bylo možné se dočíst o projektu Erasmus+. Učitelé základní školy se tehdy zúčastnili dvoutýdenního pobytu v jihoanglickém městě Bournemouth, kde navštěvovali kurz zaměřený na výuku anglického jazyka. Tím však program mobility pro učitele neskončil. Ba naopak.

Druhá fáze projektu je zaměřena na tzv. stínování ve zvolené zahraniční škole. Jde v podstatě o observaci vyučovacích hodin (nejen) anglického jazyka, která je spojena s větší, či menší mírou interakce s vyučujícími a žáky. Důležitou součástí je rovněž následná zpětná vazba a reflexe navštívených hodin. To vše s cílem rozvíjet osobnost učitele (nejen) po odborné stránce, zvýšit kvalitu vzdělávání na vysílající instituci (tj. ZŠ Zruč n. Sázavou), ale i přispět k dnes tolik nezbytné spolupráci mezi rozdílnými národy a kulturami.

Od 2. do 8. dubna 2017 jsem tak měl příležitost dočasně pobývat v severofrancouzském městečku Hirson na tamější škole Lycée Joliet Curie. Denně jsem navštěvoval výuku nejrůznějších předmětů, přičemž výuka probíhala vždy v anglickém jazyce. Výjimkou byl celodenní školní výlet do Paříže, kde jsem společně s žáky a učiteli navštívil výstavu soch významného surrealistického umělce Salvadora Dalího a světoznámý chrám Sacre Coeur.

Do Hirsonu se na konci měsíce dubna podívá i paní učitelka Peroutková a oba se do Francie vrátíme příští školní rok, abychom tam po dobu jednoho týdne vyučovali anglický jazyk.

Michael Grúz

 

Erasmus + na Škole*

               Čtenář neznalý kontextu by si mohl pomyslet, že název článku odkazuje k jakési podivné rovnici. Ve skutečnosti se však jedná o prolnutí dvou vzdělávacích projektů – evropského a zručského.

            Již minulý školní rok byl zahájen projekt Škola s hvězdičkou, často vídaný pod výše uvedeným kódem Škola*. Ona hvězdička znamená přidanou hodnotu ke vzdělávání dětí ve Zruči nad Sázavou (více o projektu a jeho konkrétní realizaci se mohl čtenář dozvědět například ve Zručských novinách či na webových stránkách ZŠ Zruč nad Sázavou).

            I když Erasmus+ není přímo součástí Školy s hvězdičkou, oba dva projekty se perfektně doplňují. Prioritou obou dvou programů je totiž zvýšení kvality výuky.

            Učitelé, kteří jsou zapojeni do projektu Erasmus+, mají možnost vycestovat do zahraničí, kde jsou pod odborným vedením rodilých mluvčí dále rozvíjeny jejich pedagogické dovednosti nezbytné pro výuku cílového jazyka, v tomto případě jazyka anglického. Jednou z výhod je mezinárodní složení studijní skupiny, v rámci které učitelé sdílejí zkušenosti přímo z praxe.

            Stejně jako paní učitelka Kaňkovská, jsem se i já na dva týdny stal obyvatelem anglického města Bournemouth a zároveň studentem tamní jazykové školy Richard Language College, která svým klientům poskytuje perfektní zázemí a zaručuje naprosto profesionální, přitom však velmi lidský přístup. Studijní program, kterého jsem se zúčastnil, byl zaměřen zejména na využití rozličných aktivit ve vyučování a na současné trendy v oblasti výuky.

            Na závěr je tedy možné konstatovat, že název příspěvku by přece jen bylo možné chápat jako určitou rovnici. Škola* + Erasmus+ = Škola**. Jednoduše řečeno, zručské škole může být díky realizaci projektu Erasmus+ po právu udělena druhá hvězdička.

Mgr. Michael Grúz

 

EFL Methodology in Practice  Bournemouth - Mgr. Šárka Kaňkovská 

Projekt programu ERASMUS+ Otvíráme se světu realizuje naše škola od začátku července. Hlavním cílem projektu je zvýšení povědomí učitelů cizích jazyků o moderních metodách výuky prostřednictvím jejich účasti na metodických kurzech v zahraniční. Paní učitelka Šárka Kaňkovská absolvuje od 8. 8. do 19. 8. 2016 kurz EFL Methodology in Practice v Bournemouth, který je zaměřen na nejmodernější trendy ve výuce anglického jazyka. 


Přidáno 16. 8. 2016, autor: Roman Starý

Poslat známému Poslat na e-mail   tisk Tisknout   ↑ Nahoru

VSTUP Etřídnice
VSTUP EduBase

EduBase

 

Základní škola Zruč nad Sázavou - idatabaze.czZákladní školy - idatabaze.cz
 
KALENDÁŘ
loader Načítám...