Základní škola Zruč nad Sázavou

Škola, která žije!

PŘIHLÁŠENÍ

OBSAHOVÁ ČÁST STRÁNKY

OPEN WORLD - projekt programu Erasmus+

 

Za inspirací do Slovinska

Ivana Stará

Projekt programu Erasmus+ Open World umožnil učitelům Základní školy Zruč nad Sázavou učit se cizím jazykům, ale nabídl jim i možnost inspirace a sdílení ve slovinské škole Dobje pri Planini. Pokud by si někdo myslel, že v tomhle malém městečku se 130 obyvateli nemůže být škola větší než klasická česká malotřídka, mýlil by se. Škola v Dobje je moderní mateřskou a základní devítiletou školou, která podporuje inovativní metody a přináší spoustu nových inspirací. 

A jak to všechno začalo? Před dvěma roky skupina čtyř slovinských učitelek navštívila na týden naši základní školu ve Zruči nad Sázavou. Jejich návštěva byla velmi milá, viděly mnoho vyučovacích hodin v naší škole, navštívily Kutnou Horu a Prahu. Při odjezdu nás velmi vřele zvaly do školy ve Slovinsku. Pak už stačilo vypracovat projekt v programu Erasmus+ a zařadit do něj stínování v této slovinské škole. To se také podařilo. 

Návštěva slovinské školy se uskutečnila v rámci druhého říjnového týdne. Slovinské aerolinky týden před naším odjezdem sice zkrachovaly, ale co, Slovinsko není daleko, a tak jsme se na cestu vydaly autem a byl to dobrý nápad. Slovinsko je krásná země, poznat ji po vlastní ose byl ten nejlepší plán. Také ubytování v útulném domečku s nádherným rozhledem do okolí bylo výjimečné. 

Partnerská škola pro nás připravila zajímavý a nabitý program na celý týden. Viděly jsme zajímavé hodiny ve všech ročnících i v mnoha předmětech, ve kterých místní učitelé používají inovativní vyučovací metody a formativní hodnocení. Slovinské školství je mnohem pokrokovější než to české, má jenom málo překážek. Místní ministerstvo pravidelně spolupracuje přímo s terénem, tedy se školami samotnými, aby bylo školství co nejefektivnější. Plat slovinské učitelky je 1800 EUR a mají spoustu dalších motivačních nástrojů, jako jsou pravidelná individuální školení osobního rozvoje, podpora jazykových dovedností pomocí kurzů nejen přímo ve škole, ale i v zahraničí. Vše za výrazného přispění peněz od státu a zřizovatele, tedy místní samosprávy. Jeden z cílů naší návštěvy byla metoda CLIL, tedy začlenění jazykové výuky do ostatních vyučovacích předmětů. Cizí jazyky na vás dýchají z celé školy. Mluví se tady běžně kromě rodné slovinštiny ještě anglicky, německy a chorvatsky, učí se tu španělština. Jazyky rozhodně nejsou překážkou, všichni se od malička učí, že dělat chyby je lidské, že není důležité vyjadřovat se v cizím jazyce gramaticky správně, ale nebát se mluvit. A tak jsme byly uvítány ve škole programem, který zahrnoval i čtení pohádky Červená karkulka v pěti jazycích. Ve čtvrtek 9. října, během Erasmus days, jsme přidaly i českou verzi. Nebyly jsme samy. Celý týden byla ve škole ještě skupina deseti polských dětí, které se učily se svými slovinskými vrstevníky, a jejich učitelé přidali verzi v polštině. Navíc tu byla také Španělka Sára ze školy na Kanárských ostrovech. Sdílení probíhalo tedy napříč celou Evropou. Máme spoustu nových zkušeností a mnoho inspirace pro naši základní školu. Získaly jsme mnoho nápadů, kam jet za poznáním příště, případně, kam vzít naše děti, pokud se nám podaří získat finanční prostředky, o což se budeme usilovně snažit. 

 

Zaměstnanci školy v létě nezahálí a jezdí se vzdělávat do ciziny v rámci programu Erasmus+

Blanka Olišarová

ZŠ Zruč nad Sázavou – Letní prázdniny se dají trávit různě, jste-li pedagogický pracovník – někteří si dopřejí zasloužené volno, ve kterém se někam podívají, odjedou na dovolenou, věnují se svým koníčkům, někdo se konečně vrhne na úpravy kolem bydlení, na které ve školním roce není tolik času, a někteří zasvětí léto a svůj volný čas dalšímu doplňujícímu sebevzdělávání.

Díky programu Erasmus+, který podporuje vzdělávání pedagogických pracovníků zejména v oblasti cizích jazyků, se i letos v létě mohli čtyři pedagogičtí pracovníci Základní školy Zruč nad Sázavou vypravit za studiem do ciziny. Své jazykové i odborné dovednosti a znalosti oživovali a procvičovali např. na Maltě nebo na jižním pobřeží Anglie. Jak své zkušenosti a přínos těchto kurzů hodnotí Robert Kulík, který své dovednosti v angličtině dál rozvíjel a procvičoval na Maltě, nebo ředitelka školy Ivana Stará, která se podívala do Brightonu na jižním pobřeží Anglie? A co vše čekalo v Brightonu na kurzu zaměřeném na oblast speciální pedagogiky na „nováčka“ mezi účastníky těchto mobilit – Lucii Hemer? O své zkušenosti a zážitky se podělili v následujícím rozhovoru.

__________________________________________________________________________________

Všichni tři jste v první polovině prázdnin absolvovali zahraniční kurzy v cizím jazyce. Kde a jakého kurzu jste se zúčastnili a proč jste si vybrali právě tento kurz a lokalitu?

Ivana S.: Mnoho let se zabývám metodou CLIL (Content and Language Integrated Learning) a velmi ráda bych v naší základní škole touto metodou obohatila výuku. Tato vyučovací metoda je založená na výuce odborného předmětu například zeměpisu, matematiky, přírodopisu, občanské výchovy, informatiky atp. prostřednictvím cizího jazyka, žák si tedy osvojuje nejen znalosti v daném předmětu, ale i použití cizího jazyka a slovní zásoby s tím spojené. Kurz v jazykové škole v Brightonu byl zcela zaměřen na tuto metodu a celá skupina pedagogů z mnoha koutů světa se díky tomu mohla o této metodě ještě více dozvědět a navíc jsme sdíleli i zkušenosti z jednotlivých zemí. Jazykovou školu The English Language Centre jsem si vybrala díky doporučením a dlouholetým zkušenostem s metodickými kurzy pro učitele cizích jazyků. Škola má pobočky ve městech Eastbourne a Brighton, obě jsou příjemná přímořská britská letoviska, ale Brighton má své kouzlo díky mnoha zajímavostem, jako je známý Brighton Pier, Královský palác se zahradami, vyhlídková věž British Airways a dlouhé kamínkové pláže s typickými převlékacími různobarevnými budkami, které patří ke koloritu těchto měst na jižním pobřeží Anglie. 

Robert K.: V období od 15. 7. 2019 do 26. 7. 2019 jsem se zúčastnil dvoutýdenního kurzu na ostrově Malta. Jednalo se o metodický kurz pro učitele angličtiny se zaměřením na výuku 1. stupně ZŠ, který se konal ve městě St. Julian´s. Toto letovisko se nachází přibližně 5 km od hlavního města Malty – Valletty. St. Julian´s je velmi moderní turistická destinace s mnoha skalnatými plážemi podél luxusních 5hvězdičkových hotelů. Je to zároveň centrum pro teenagery, neboť se zde nachází mnoho jazykových škol, které nabízí různé druhy jazykových kurzů zaměřených především na výuku anglického jazyka. Svůj kurz a tuto lokalitu jsem si vybral, protože jsem získal informace o velmi dobré kvalitě jazykového vzdělávání na Maltě a zároveň jsem chtěl poznat tuto nejmenší zemi v EU. Rád cestuji, a proto tato mobilita byla pro mne jasná volba!

Lucie H.: Zúčastnila jsem se 14denního, 60hodinového kurzu „English in the Primary Clasroom (EPC)“, v přímořském městečku Brighton-Hove ve Velké Británii. Kurz probíhal v jazykové škole „The English Language Centre (ELC)“ jako jeden z kurzů pro učitele a školní specialisty. Vzhledem k tomu, že jako školní speciální pedagog pracuji s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami, které se promítají do různých předmětů a ovlivňují samozřejmě i pochopení a zvládání cizího jazyka, vybrala jsem si tento kurz právě proto, že je primárně kurzem metodickým. Výuka probíhala každý den od 9.00 do 15.00 hodin, pod vedením zkušené lektorky s 16letou praxí, Jess Fynn.

Pro Vás, Roberte a Ivo, se jednalo ne o první mobilitu, které jste se zúčastnili. Dokázali byste popsat, v čem byl letošní jazykový kurz jiný proti tomu předchozímu, který jste zažili? Na co byly Vaše kurzy zaměřeny?

Ivana S.: Byl to můj druhý pobyt na kurzu v zahraničí, ale od toho prvního se významně lišil. Před třemi lety jsem se zúčastnila stínování v městě Bournemouth, během kterého jsem navštívila několik anglických základních škol a zúčastnila jsem se přímo výuky na těchto školách. Tentokrát jsem se vrátila do lavice jako žák, který měl před sebou vynikajícího zkušeného anglického učitele s typickým jménem Steve Jones, který již 25 let vede metodické kurzy pro učitele z celého světa nejen v Brightonu, ale i v Itálii, Španělsku a dalších evropských zemích, sám studoval v Cambridge a byl nám všem vynikajícím průvodcem metodou CLIL po celou dobu našeho kurzu. Obohatil nás i informacemi o Brightonu a Anglii, o brexitu, který sám hodnotil tak, že pokud k němu dojde, je možné, že se z Británie odstěhuje. 

Robert K.: Malta byla pro mne již v pořadí druhá mobilita. První zahraniční stáž byla v hlavním městě Rakouska, ve Vídni, v průběhu měsíce dubna. Každý z těchto kurzů měl svá specifika a odlišnosti. Jazykový kurz ve Vídni byl více zaměřen na reálie německy mluvících zemí včetně problematiky rakouského dialektu. ETI institut na Maltě se věnuje především metodice a didaktice výuky anglického jazyka u dětí 1. stupně ZŠ. Velkým přínosem byly pro mne ukázky různých her, pohádek a říkanek, včetně využití ICT technologií.

Získali jste od svých zahraničních kolegů nějakou zajímavou informaci o školském systému nebo způsobu výuky, které pro Vás byly třeba inspirací?

Ivana S.: Sdílení bylo velkou součástí našeho pobytu, během kurzu jsme se věnovali hlavně metodě CLIL, ale diskutovali jsme i o školských systémech, které jsme porovnávali, o podmínkách a odlišnostech vzdělávání v různých částech světech právě v kontextu s touto metodou. V mé skupině byli dva učitelé z Kolumbie a mnoho učitelů z evropských států od Španělska až po Bulharsko. Překvapením pro mě byly poměrně vysoké počty dětí v jednotlivých třídách ve většině škol a zajímavostí například to, jak se musí italské školství a hlavně učitelé sami vyrovnat s velkou vlnou uprchlíků z Afriky. Inspirací byl pak tzv. mikroteaching, tedy krátké vstupy CLIL od jednotlivých učitelů různých předmětů během našeho kurzu.

Robert K.: Ano, od jedné kolegyně z Polska jsem získal velmi zajímavou informaci ohledně způsobu výuky angličtiny. Tato učitelka se věnuje dětem předškolního věku. Děti se učí cizí jazyk formou hry za pomoci projektového vyučování. Celé oddělení mateřské školy se věnuje danému projektu, např. „My pets“. Každé dítě je v daný okamžik zapojeno do aktivity. Rozvíjí se takto smysl pro kooperaci a kreativitu, včetně rozvoje slovní zásoby v cizím jazyce.

Lucie H.: Největším zážitkem a inspirací pro mne byla návštěva základní školy Carlton Hill v Brightonu a možnost účastnit se jak školního assembly zakončeného vystoupením pěveckého kroužku, tak i výuky v jednotlivých třídách a následné diskuze s ředitelkou školy Tamsem Beer.

 

V čem jsou podle Vás tyto kurzy pro učitele nejvíce přínosné a proč?

Ivana S.: Účast pedagogů na kurzech v zahraničí jsou přínosné z mnoha hledisek. Kurzy jsou vedené v cizích jazycích, což velmi podpoří jazykový růst účastníků. Skupiny jsou složeny z učitelů z celého světa, tedy vzájemná komunikace probíhá pouze v angličtině, i když je příjemné obohatit se o pár slovíček i z dalších jazyků, pro inspiraci a pobavení. Velmi inspirující je sdílení vzájemných zkušeností a porovnání podmínek v jednotlivých školách v různých částech světa. Vzájemná výměna kontaktů pomůže v budoucnosti i k osobním návštěvám jednotlivých škol.

Robert K.: Podle mého názoru jsou zahraniční kurzy pro učitele velmi přínosné, neboť jedinec má možnost prověřit si své znalosti, dovednosti v cizím jazyce a cizím prostředí zcela sám, bez ostatních kolegů z dané školy. Zároveň účastník kurzu pozná blíže danou kulturu, historii a mentalitu zvolené destinace. Ze své zkušenosti mohu podotknout, že mne tyto pobyty naučily více samostatnosti a rozhodnosti. Rakousko a Malta patří mezi příjemné země a Češi jsou zde vítáni.

Lucie H.: Samozřejmě v získávání jazykových kompetencí a zlepšení jazykové úrovně, ale také v možnosti sdílení zkušeností s kolegy z jiných zemí. V mém kurzu byly kolegyně z Argentiny, Saúdské Arábie, Itálie, Polska, Ruska a myslím, že každá diskuze byla pro všechny velmi přínosná. Ať už se jednalo o styly a metody výuky v jednotlivých zemích, nebo o způsoby práce s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. 

 

Kromě procesu vzdělávání jste měli možnost blíže poznat také život v cizí zemi, cizím městě. Jaký je Váš největší/nejzajímavější/nejvtipnější zážitek z mobility?

Ivana S.: Můj největší, nejzajímavější a nejvtipnější zážitek – vše v jednom – byla návštěva nové zajímavosti v Brightonu, který se skrývá pod názvem Upside-down house. Možná jste již viděli obrázky nepředvídatelného domu vzhůru nohama, který se teď objevuje jako velká zajímavost na sociálních sítích. V tomto domku na pláži si dáte pauzu od reality, postaví vám život na hlavu. Můžete se potulovat po stropech, jít dolů po schodech nahoru, nebo dokonce spát vzhůru nohama. Doporučuji navštívit a vyzkoušet všem, moc se tam zasmějete a užijete si chvíle, kdy nevíte, jestli stojíte nohama na zemi nebo ve vzduchu pomocí jednoduchého triku.

Robert K.: Největší zážitek z mobility na Maltě byl způsob jízdy na pozemních komunikacích. Jízda vlevo byla pro mne zpočátku šok. Řidiči zde jezdí poměrně velkou rychlostí, chodci musí být velmi opatrní, především při přecházení vozovky. Obyvatelé Malty milují hlasitou hudbu, což bylo též patrné při jejich průjezdu městem. Musím ale zároveň podotknout, že policisté se snaží dopravu kontrolovat a řídit.

Lucie H.: Vzhledem k tomu, že jsem žila rok v USA a skoro 3 roky v Itálii, mám již se životem v zahraničí určité zkušenosti. Pobyt ve Velké Británii mne velmi pozitivně překvapil. Británii jsem měla spojenou se zataženou oblohou, deštěm a trochu upjatými lidmi, ale opak byl pravdou. Celých 14 dní bylo krásné letní počasí, lidé byli velmi přátelští a lektorka kurzu byla tou nejlepší, jakou jsem si mohla přát. Krásná byla překvapení k mým narozeninám, které jsem slavila v době pobytu v Británii. Dalším velkým a nečekaným byl přílet mého přítele na kratičkou návštěvu Brightonu. A krásný víkendový pobyt v Londýně s kamarádkou, která mi svým dárečkem v podobě návštěvy nejvyššího mrakodrapu ve Velké Británii –  „The Shard“ –  „Střepu“ (310 m), posezením v kavárně v 69. patře a neuvěřitelným výhledem na celý Londýn ze 72. patra mrakodrapu udělala velikou radost.

 

Doporučili byste Váš kurz i ostatním? Proč?

Ivana S.: Na kurz bych ráda poslala v následujících letech i další kolegy z naší základní školy, aby se s touto metodou více seznámili a také se zdokonalili v angličtině. Tato metoda je vhodná i pro učitele nejazykáře s úrovní v angličtině na běžné komunikační úrovni, a co se týká samotných žáků, při vhodném přístupu postačuje i nižší jazyková úroveň znalostí, metoda CLIL to umožňuje. Pokud je učivo pro žáky příliš obtížné, považuje se za přípustné vyložit základy a klíčové pojmy nejprve v mateřském jazyce a pokračovat s dalšími aktivitami již v jazyce anglickém.

Robert K.: Tento metodický kurz pro učitele Aj bych samozřejmě doporučil i ostatním zájemcům. Je to perfektní zkušenost, inspirace do výuky, poznání nové země, obyvatel či navázání nových pracovních kontaktů, např. pro E-twinning kooperaci. Ostatní učitelé mají možnost získat nové informace o dané mobilitě např. v rámci Power Point prezentace včetně fotografií. Učitelé mohou zároveň seznámit i své žáky o dané zahraniční stáži.

Lucie H.: Svůj kurz bych určitě všem vřele doporučila. Myslím, že každý by měl zažít to nadšení a obrovskou profesionalitu všech lektorů ELC. Celý kurz byl velmi inspirující, naučili jsme se spoustu nového, získali jsme mnoho materiálů a přehled o různých metodách výuky a práce s dětmi používaných v různých zemích, nasdíleli své zkušenosti a měli možnost si vše prakticky vyzkoušet.

 

Co si případně slibujete od své další mobility, pokud se naskytne příležitost? Na co byste se v budoucnu rádi zaměřili?

Ivana S.: Máme schválený projekt na příští rok, kde budou učitelé pokračovat v metodických kurzech zaměřených na angličtinu a také CLIL ve výuce matematiky. Já sama bych se teď raději zaměřila na stínování v různých evropských školách. Sdílení a vzájemné obohacení bude pro mě v budoucnu velkou inspirací.

Robert K.: Pokud bych získal možnost zúčastnit se další mobility v zahraničí, určitě bych tuto nabídku využil. Rád bych navštívil Velkou Británii, především hlavní město Londýn. Láká mne tato ostrovní země bohatá na historii, kulturu či přírodní krásy. Zajímá mne systém školství včetně světoznámých univerzit Cambridge a Oxford. Již nyní jsem v očekávání něčeho nového!

Lucie H.: Pokud se naskytne příležitost, jistě bych ji znovu ráda využila a zúčastnila se dalšího metodického kurzu. Ráda bych se zaměřila na speciálně-pedagogické metody využívané při běžné výuce, možnosti práce s nadanými dětmi a práci logopedických specialistů, kteří v britských školách běžně s dětmi v rámci výuky pracují.

 

 

Jak jsem v Bavorsku oživovala svou němčinu

Blanka Olišarová

Kola autobusu zarachotí na dlažebních kostkách a já vím, že platí ona německá Pünktlichkeit (dochvilnost). Na minutu přesně mě po třech hodinách mezistátní autobus Deutsche Bahnen vyklopil před budovou hlavního nádraží v bavorském Regensburgu. Tak tady se budu po příští dva týdny pohybovat. Moje jazyková škola Horizonte se nachází v historickém centru, kde se s podobnými učitelskými nadšenci budu rozvíjet nejen jazykově, ale i metodicky díky programu Erasmus+, který mně, učitelce německého jazyka svou finanční podporou tohle vše umožnil. Teď mám však jedinou prioritu – dovléct všechna svá zavazadla na adresu, kde mám u paní Renate Aichnerové zajištěné ubytování. Pevně doufám, že na mě nevybalí se svým partnerem bavorský dialekt, který jsem poslouchala od svých spolucestujících v autobuse celou cestu sem, a marně lapala nějaká slovíčka, která by byla podobná mé Hochdeutsch (spisovná/úřední verze němčiny, která se vyučuje na školách). V kapse mi pípne SMSka, podvědomě očekávám zprávu s dotazem, zda jsem dobře dojela na místo.  Ale kdeže – je od mojí bytné Renate, která mi oznamuje, že mají potíže během své dovolené na kole, kterou dnes končí a že se domů navrátí až kolem osmé hodiny večerní. Bezva! Jsem sama v cizím městě, je čtvrt na šest odpoledne, neděle, kdy snad všechny obchody v Německu, kromě hospod, mají zavřeno, a navíc se to tu podezřele začíná hemžit příslušníky cizích národností. Nakonec naleznu útočiště vděčně v McDonaldu, kde si dám menší véču a tak trochu pesimisticky přemýšlím, zda dnes budu spát tam, kde mám, nebo bych si na svém mobilu měla najít nějaký hotel, příp. zvažuji, zda se mám vydat na obhlídku nedalekého parku a nalézt si vhodnou lavičku k noclehu.

Konec dobrý, všechno dobré

Nic nakonec není tak dramatické – když se blíží osmá hodina, doštrachám se na zastávku, kde při čekání na bus MHDčka dám svou první krátkou německou řeč se sympatickou postarší dámou a pět minut před osmou stojím před dveřmi jednoho z rodinných domů v ulici Martinweg. Branka byla otevřená, což si vyložím jako: „Jo, čekají mě!“ To už ale vybíhá Renate, moje „bytná“, která se mi velmi omlouvá, ptá se na cestu, vítá mě a s dojetím přijímá můj dárek. A po chvilce mě čeká další příjemné překvapení – mezi dveřmi se v doprovodu Wernera, partnera Renate, objevuje další cestující s velkou taškou, jejíž první věta zní: „Slyším češtinu, taky učitelka z Čech?“ No a je to – nejen, že mám kde spát, Renate i Werner jsou příjemní domácí, ale navíc ještě zde budu bydlet s kolegyní, se kterou jsme spolu ve skupině. Jen si rychle vybalím věci ve svém pokoji a odpadám.

Poznávačka, gramatika, metodika

Druhý den před devátou hodinou poté, co jsme se spolubydlící Petrou dorazily díky Google Mapám na adresu jazykovky, už sedíme v lavicích jedné z tříd a pozorujeme naše kolegy. Vypadá to, že snad němčina se učí jen na východ od Německa – ve skupině je nás celkem třináct: tři Češky (ještě je zde Hanka z Brna), dále tři Maďarky – Ágota, Rita a Andrea, šest kolegů z Polska – Wiesek, který je zde již podruhé, Jacek, Iwona, Hanna, Aneta a Anna, a nakonec Mari-Liisa z Finska, jejíž vyprávění o útrapách cestování do Regensburgu mě přesvědčí, že jsem na tom včera nebyla tak zle. Nejen, že jí dva lety uletěly kvůli prodlevě v Helsinkách, ale navíc její kufr skončil ve Vídni. V devět hodin nakráčí do třídy naše lektorka Gudrun, odhaduji ji cca na 60 let, která nás velice mile přivítá a seznámí s programem. Během prvních slov ze mě padá tréma – Gudrun mluví krásně zřetelně, je jí skvěle rozumět. Pak následuje představovací kolečko, během kterého se mi zase tréma vrátí – nejen, že jsem opět nejmladší (stejně jako ve Vídni před dvěma roky), jako jediná učím na ZŠ, ale navíc si uvědomuji jednu věc: jelikož na naší ZŠ ve Zruči vyučuji úplné začátečníky, se kterými se dostanu na úroveň A1 a mluvím na ně německy pouze základní pokyny, zoufale vnímám, jak těžkopádná se cítím při mluvení, občas hledám slovíčka, která jinak samozřejmě znám. No, vážení, tohle ještě bude!

Denní režim v jazykovce je takový, že výuka začíná v 9.00 a trvá do 10.30, kdy je pro nás dospěláky nejvhodnější doba na dopolední kávu. Naši potřebu snadno uspokojí automat na chodbě, kde si můžeme nejen uvařit svou denní dávku, ale navíc zde můžeme dát řeč i s jinými účastníky jazykových kurzů. Tyto kurzy jsou ale vyloženě jazykové, naše skupina učitelů je jediná, další učitelé přijdou zase až po nás. Baví mě sledovat to hemžení a říkám si, že je to super – kde jinde byste mohli vidět tmavého kněze z Konga, jak rozmlouvá s cca 18letými dívkami ze Švýcarska? Nebo Barryho, kluka z Irska, jak se baví se dvěma řádovými sestrami z Ugandy? Využiji času, který máme do 11.00, a taky si popovídám nenuceně s několika lidmi. Poté pokračuje opět výuka až do 12.30 hodin, která je během dopoledne zaměřena jazykově, tj. na procvičení gramatiky, kterou jsme si sami nadiktovali, a na diskutování v němčině o nejrůznějších tématech z oblasti školství, politiky, církve atd. Při dopoledním vyučování se nezřídka zapotíme – naše Gudrun je skvělá, zapisuje si naše věty, ve kterých děláme typické „cizácké“ chyby, a další den je máme vytištěné a máme za úkol je opravit, takže pronikáme hlouběji nejen do gramatiky, ale i lexikologie a syntaxe. Nebo dostáváme články z novin na formátu A3, kterými se prokousáváme, a nakonec o tématu diskutujeme. Gramatická cvičení jsou zaměřená na subjektivní použití způsobových sloves, na podmiňovací způsob, pasivum nebo námi ne zrovna oblíbené plusquamperfektum. Zároveň pronikáme hlouběji nejen do mentality obyvatel Bavorska, do jejich historie, ale dostáváme od Gudrun i cenné informace pro každodenní život – např. kde dělají nejlepší pizzu, kam si zajít na oblíbenou specialitu Dampfnudel, které ve svém obchůdku dělá již osmdesátiletý Uli atd. Po pauze na oběd od 13.30 hodin začíná náš odpolední program, který je zaměřen metodicky. Výuka metodiky trvá do 15.30 hodin a během ní jsme se mohli seznámit s oživením výuky v podobě pohybových her, poznali jsme zvláštnosti Jugendsprache (jazyk mladistvých), hlouběji pronikli do tajů fonetiky a získali spoustu podnětů, jak svým žákům přiblížit německý jazyk, pomoci jim ho pochopit, ale zároveň udělat ho pro ně přitažlivější. Když po 14 dnech dostávám certifikát o absolvování, říkám si: jo, dala jsem to a den ode dne to bylo lepší a lepší. Ostych zmizel, obavy z chyb také – stejně jsme je dělali všichni!, s porozuměním naštěstí potíže nebyly a kromě metodických tipů do hodin NJ zároveň odjíždím s pocitem, jak se mi pobyt jazykově vyplatil.

Bayern, Bayern …

Pobyt v Regensburgu byl také sondou do všedního života obyvatel jednoho z mnoha krásných bavorských měst. Jelikož každý den po vyučování většinou byl pro účastníky kurzů připraven nějaký kulturní program, můžu říct, že jsem Regensburg poznala celkem dobře. V první řadě – nejlepším dopravním prostředkem je kolo! Na kole zde jezdí všichni – studenti, staří lidé, prodavačky, ale i lidé z kanceláří. Město je výborně protkáno sítí cyklostezek, v podstatě každý chodník lemuje pruh vyhrazený pro cyklisty. Jak nám sdělili naši domácí, je to rychlý dopravní prostředek, levný a navíc nemusíte řešit parkování. A to se opravdu neřeší, alespoň ne v případě kol! Kola jsou zde přivázána k čemukoliv – řádně k cyklistickým stojanům, ke značce, dokonce i k odpadkovému koši! Naši domácí byli úžasní – po celé dva týdny nám zapůjčili svoje dvě kola, takže jsme se zařadily s Petrou mezi místní cyklonadšence! Další poznatek – Bavoráci jsou lidé žoviální, příjemní a velice pyšní na to, kdo jsou. Jsou pyšní na své pivo, na své Bratwursty (klobásy), běžně nosí ve volném času svoje kožené kraťasy s laclem, tzv. Lederhose. A jak nám prozradila sama Gudrun, zeptejte se místního na to, odkud pochází a odpoví, že v první řadě pochází z Bavorska. A až po delší době dodá, že to je jen tak mimochodem v Německu.

Hned první den jsme během dvouhodinové prohlídky prošli křížem krážem celé staré centrum, mohli obdivovat zbytky opevnění ještě z doby Římanů, krásné středověké domy s dřevěnými krytými balkony a ochozy, a především četné věže, které si bohatí obyvatelé Regensburgu nechávali demonstrativně stavět. Cestou jsme se domotali všemi uličkami až do přístavu na břehu Dunaje, odkud startují vyhlídkové lodě a prošli si Steinerne Brücke (Kamenný most). Hned na břehu Dunaje u přístavu naleznete Wurstkuchl, na první pohled obyčejný starý hostinec, který jako kdyby zvnějšku zamrzl ve středověku. Pozor – jedná se o nejstarší hostinec ve světě, kde se podávaly klobásy a postavena byla už ve 12. století! Od té doby funguje dodnes. Koneckonců – klobásy zde naleznete na menu ve všech knajpách a restauracích. Dalším oblíbeným jídlem jsou řízky na tisíc způsobů! Řízek velikosti M znamená, že dostanete hned dva přes celý talíř. Takže doporučuji Kinderportion.

Během dalších dnů jsme mohli navštívit např. Keplerovo muzeum, které přibližuje objevy a také poslední dny života slavného astronoma, vydali se na plavbu po Labi až k památníku Walhalla, který se tyčí na kopci skrytý v lesích podél Dunaje. Postavit je nechal král Ludvík I. Bavorský. Zde naleznete busty nejvýznamnějších osobností německé historie. Dále jsme se podívali o víkendu do nedalekého Bamberku, nádherného města, které je právem přezdíváno „německé Benátky“. Malby na zdech radnice, domy na pilířích trčících z vody, hrázděné domy – to vše má své kouzlo a půvab. Také jsme s kolegyní navštívily zámek Thurn und Taxis, kde zrovna pobývala hraběnka Gloria, a podívaly se do muzea bavorské historie. Druhý týden jsme všichni navštívili např. místní pivovar Kneitinger, kde nás seznámili s procesem výroby piva a na závěr prohlídky jsme obdrželi pivní diplom. A asi největším zážitkem ve druhém týdnu byla návštěva podniku BMW, kde jsme byli povedeni celým procesem výroby. Mohli jsme tak sledovat výrobu vozů BMW od dvoumetrových rolí plechu, ze kterého se teprve lisují a řežou jednotlivé díly karoserie, přes montáž karoserie, lakování až po montáž jednotlivých drobných komponent auta. Seznámeni jsme byli i s podmínkami a režimem, ve kterém pracovníci fungují. A nebyl mezi námi snad nikdo, kdo netoužil, aby jeden z kousků, které sjížděly z výrobní linky, neříkal „pane“ zrovna jemu.

Hlavní přínos

Jak se mi do Regensburgu zrovna příliš nechtělo, nakonec se mi zase nechtělo zpět. Lidé zde žijí poklidně, beze spěchu a umí užívat života. Už v autobuse cestou zpět mi chyběli mí kolegové, se kterými jsem strávila krásné dva týdny, s mnohými jsme se setkávali i po vyučování, užili si spoustu zábavy a hlavně si vyměnili spoustu užitečných tipů a informací. Od kolegů jsem získala cenné poznatky nejen o systému školství v různých zemích EU, ale i o tom, jak probíhá samotná výuka, co se jim osvědčilo do ní zařadit atd. A to považuji za vůbec největší přínos těchto mobilit. S mnohými jsem přes sociální sítě a maily ve spojení doteď. Jazykově to pro mě byla veeeeliká zkušenost především proto, že jsem si mohla zase oživit němčinu, používat ji i v běžných všedních situacích a poznala také jedno z nejhezčích měst Bavorska. Už teď vím, že pokud bych měla možnost opět někam vycestovat, ráda ji využiju.

 

 

 

Učitel německého jazyka poznával Vídeň

Robert Kulík

 

Metoda CLIL byla obsahem jazykového a metodického kurzu Alice Vernerové 
 
Alice Vernerová má dvacetiletou praxi a ráda by zavedla metodu CLIL (Content and Language Integrated Learning) do výuky tělesné výchovy. Zúčastnila se kombinovaného kurzu English Language+ Programme for PE Teachers v jazykové škole Alpha College of English v Dublinu v Irsku. Kurz byl pro ní velkou motivací pro profesní rozvoj a zkvalitnění výuky předmětu Tělesná výchova a zdraví. Své zkušenosti z kurzu sdílela se svými kolegy a bude se postupně snažit aplikovat anglický jazyk do výuky tělesné výchovy. 
 
 

Přidáno 3. 9. 2019, autor: Roman Starý

Poslat známému Poslat na e-mail   tisk Tisknout   ↑ Nahoru

VSTUP Etřídnice
VSTUP EduBase

EduBase

 

Základní škola Zruč nad Sázavou - idatabaze.czZákladní školy - idatabaze.cz
 
KALENDÁŘ
loader Načítám...